Nebudu lhát – nebýt svého přítele, asi o hrách, technologiích a inovacích nic nevím a žiju v domnění, že se to neděje, že je to nepodstatné a že lidi, kteří tráví čas zavření doma u ...
Zmizela v moři starostí, potopila se pod hladinu sebe samé a dosedla na dno možností, aby se z toho trošku zbláznila a trochu se tím uklidnila. Nakonec vyplula na povrch, tedy, víceméně, cítí se totiž ...
prázdný čas a plná hlava přemýšlení o štěstí každá další dobrá zpráva nic dobrého nevěstí holé stromy, hukot větru ozývá se za oknem vyhřátost se z tvého svetru nějak ztrácí každým dnem noci dlouhé, dny ...
došla mi slova, zbytky sil inkoust se vylil na papír chybí mi verše, noc je tichá a múza cizí řečí vzdychá bilingvní sny mě často budí nevím, jak zeptat se, když nevím kudy zaplétám myšlenky ...
Tak nějak jsem nabyla dojmu, že mé články moc nikoho nezajímají. Nevím, jestli jsem si představovala, že mé životní dobrodružství bude někdo napjatě sledovat, nebo jestli jsem doufala, že to bude dobrodružnější, než to nakonec ...
rozbouřené city razí cestu skrze oceán od radosti do nesnází noříme se každý sám chutnají mi jarní vůně optimismus neokoral a přesto cit v lásky lůně zubu času neodolal první rok i druhé léto tonula ...
Kdysi dávno jsem vybarvovala antistresové omalovánky a pak jsem o tom i napsala článek (respektive jsem nafotila ony vybarvené mandaly). Při úklidu knihovny jsem narazila na ještě jedny omalovánky od stejné autorky. Nevybarvené. A protože ...
Už delší dobu přemýšlím, že téma diářů, deníků a plánovacích sešitů zpracuji do nějakého článku. Jednak proto, že je to dost podstatná část mého života, jednak proto, že mi v komentářích vyjadřujete podporu k této ...
Tohle je poslední haiku článek letošního roku. Zvažovala jsem, jak to udělat – jestli ho vydat až posledního prosince, aby se tam vešel celý prosinec a rok s každodenními sedmnácti slabikami byl uzavřený úplně, ale ...
Poslední fotočlánek jsem zveřejnila v září. Od té doby jsem s touto náloží dalších fotek otálela, pořád jsem čekala, kdy jich bude víc, kdy mi přibudou nějaké vánoční nebo kdy mě napadne vhodný název, protože ...
Haiku z posledního měsíce jsou možná navenek stejná jako všechna předchozí. Mám ale pocit, že jsem je psala v trochu jiném rozpoložení než ona předešlá. Neříkám, že jsem se neměla dobře a neříkám, že jsem ...
Věnováno iluzi pro Niue Někdy mám strach a ptám se sama sebe Někdy mám strach vůbec na něco se ptát Co zbude ze snů, budou-li bez tebe Co zbude z přání, jež nebudeš si přát ...
Haiku už píšu opravdu ze setrvačnosti, ani mě nenapadne vynechat. Takový krátký každodenní rituál – napsat sedmnáct slabik, vměstnat do nich pocity, které se mi právě honí hlavou. Někdy nad tím opravdu nepřemýšlím. A tak ...
Zerstört. Zerbrochen. Genauso wie eine Scherbe, die einsam auf dem Boden liegt, die keine andere Zukunft vor sich hat, als wehzutun. Am meisten verletzt sie die Vögel, die kommen, um die Freiheit und Hoffnung in ...
Omlouvám se za trochu nepoetický název tohoto článku, ale jinak to nešlo. Když jsem totiž fotky procházela a sestavovala koláže, zjistila jsem, že konec srpna a první dvě třetiny září se (alespoň dle fotek) točily ...
