Předsevzetí?

Jestli něco umím, tak je to plánovat. Snít. Vymýšlet si. Realizovat nápady. Plnit výzvy. Odškrtávat si úkoly. A tak. Nedělám to proto, abych se nějak vytahovala, ale jednoduše proto, že mě to baví. Mám ráda ten pocit, když něco zvládnu, ráda si vymýšlím “program” na další den a pak jdu spát a těším se, jak se do toho zítra pustím. Jsem už holt taková. Letos je všechno ale takové… inu, neobvyklé.

Možná stárnu, možná má na mě vliv Pavlův velice střízlivý pohled na svět a na optimismus. Zkrátka už tohle nadšení nějak opadá. Možná za to může fakt, že vím, že zítřek bude svým způsobem stejný (v tom smyslu, že budu mít stejné povinnosti, stejné cíle, stejná omezení jako dnes). Navíc nemá cenu snažit se o něco, po čem doopravdy netoužím, to už jsem zjistila.

Předsevzetí na rok 2021?

Zhubnout.

Jasně, kdybych měla pár kilo dole, víc by mi to slušelo a prospívalo, a nejspíš se k tomu zase s příchodem léta dostanu, holt se v létě víc procházím a míň jím (a míň se stresuju). Ale! Vlastně si říkám, že jsem takhle docela v pohodě. Vážím 74 kilo. Sportuji několikrát týdně. Strašně ráda jím zdravé věci. Ale prostě mám ráda i ty nezdravé. Zrovna dneska jsem zobala oříšky v čokoládě a možná si ještě udělám kakao. Ráda si uvařím a pak sním nějaké dobré jídlo. Cvičení a sportování mi nevadí, ale zkrátka jsem si konečně dokázala přiznat, že dokonalá postava prostě není to nejdůležitější. Mám tolik snů a cílů, tolik plánů a vizí, které chci uskutečnit. A které vyžadují spoustu práce. A na které se chci soustředit víc než na hon za nedosažitelným. Neříkám, že by mi neudělalo radost, kdybych neměla o pár centimetrů v pase míň, ale zároveň si uvědomuji (a je s podivem, jak jsem k tomu v uplynulém roce dospěla), že to prostě neurčuje mou hodnotu. Že vypadám normálně, že se cítím dobře, že mám vedle sebe někoho, kdo mě miluje přesně takovou, že ti, kdo mě chtěli přijmout, mě přijali i s tím velkým zadkem a nejspíš je to ani moc netrápí, protože to opravdu není reálný problém.

(Emočně) se osamostatnit.

Je to s podivem, že jak jsem v některých aspektech dost samostatná – ostatně jsem zařídila celé stěhování, všechny náležitosti ohledně bydlení, od účtů, popelnic a rozbitých přístrojů řeším já, jsem schopna si dobře plánovat studium a věnovat mu dostatek času. Ale nějak jsem zapomněla, jaké to je, dělat věci sama. Byl to svým způsobem vždycky můj sen, mé směřování – být samostatná, nezávislá, svobodná. Volná jako pták. Moct se sebrat a jet na výlet, jít se projít, zmizet na pár měsíců. Jenže asi jsem se nějak nechala ovlivnit romantickou představou přiživovanou na sociálních sítích a v amerických filmech, totiž že všechno to cestování, všechna ta dobrodružství musím prožít se svou drahou polovičkou, jinak se to… nepočítá? Ale to přece vůbec není pravda. Vím to, ale stejně jsem v posledním roce, možná dokonce dvou nebyla úplně schopna sebrat se a jet někam sama. Nebo vzít ten čas, který bych strávila s Pavlem, a jet místo toho třeba někam s kamarády. Myslím si ale, že je pomalu čas tohle všechno překonat a hodit za hlavu. Pavel se mnou cestuje rád, ale samozřejmě má jiné preference co se týče míst, frekvence cestování a třeba i toho, jakým způsobem se cestuje. A já bych to měla respektovat. A zároveň je přece hloupost čekat, že se jednou probudí za východu slunce a půjde se mnou na rozhlednu, když si tou dobou teprve chodí lehnout a když se bojí výšek. Zkrátka a dobře – nikdo a nic mi nebrání cestovat sama nebo s přáteli. A tak bych to ráda (samozřejmě v rámci současné situace ne nijak megalomansky) zkusila. Takové samostatné cestování je prý navíc skvělý způsob, jak si odpočinout a pročistit si hlavu. Jen budu muset vyřešit, kdo mi bude dělat oslíka… 😀

Neprokrastinovat

Napadlo vás někdy, že některé cíle jsou prostě nesplnitelné samy o sobě? Člověk není stroj, a soustředit se pořád na výkon, na nějakou věc, třeba navíc strašně nudnou, nicméně “povinnou”, je strašně namáhavé a ve výsledku kontraproduktivní. Proč bych na sebe nemohla být trochu hodná a prostě se přestat nesnášet za to, že si občas dám pauzu? Třeba dneska jsem vlastně dohromady nic nedělala. Prostě jsem tak nějak proplula dnem, vařila jsem, psala si s lidmi, byla na instagramu, procházela si knižní novinky, chvilku si četla o historii strojového překladu a taky jsem poslouchala hudbu. Nic moc a přesto tak hezký den. Proč bych si nemohla občas takové dopřát, zcela bez výčitek? 🙂 V roce 2021 se chci naučit, vážit si sebe samé a nedehonestovat se za to, že nejedu na 100 %.

Dělat, co baví mě, ne co se ode mě čeká

Myslím, že tohle nepotřebuje moc velký komentář. Zkrátka se vykašlat na to, co mi našeptává společnost. Jeď na výlet sem. Běž a kup si tohle. Mysli si tohle. Pleť ponožky a pečuj o pleť. Běž do společnosti. Bav se tímhle. Letos o Vánocích jsem se zase nechala strhnout davem a byla smutná z toho, že nemáme stromeček a dárky a “Vánoce”, protože přece všichni na Instagramu to měli. Ale víte co? Nepotřebovala jsem to. Bylo mi hezky. Po celý ten čas, kdy jsem se soustředila na svůj život a s nikým jsem se nesrovnávala. Navíc jsem zjistila, že prostě u nás doma vždycky Vánoce dělali druzí, a že já vlastně nejsem taková… lpící na tradicích. A Pavel? Ten už vůbec ne. Ale vůbec to nevadí, naopak si připadám naprosto šťastná, dokud se nezačnu srovnávat s ostatními. Tohle možná bude celoživotní boj, ale vyplatí se pracovat na tom.

A teď nějaké konkrétní výzvy, plány, cíle, protože ano, samozřejmě takové mám a o některé se s vámi podělím.

  1. Alespoň jednou měsíčně napsat na blog (ale doufám, že se mi to bude dařit častěji)
  2. Splnit čtenářskou výzvu na Databázi knih a také Goodreads Reading Challenge (ostatně to je můj obvyklý cíl). Chci i nadále číst víc a víc v němčině a angličtině a ráda bych k tomu přidala i italštinu. A nebudu si zakazovat nebo nějak omezovat audioknihy, protože je pro mě naopak mnohem přínosnější poslouchat v cizích jazycích než v nich číst, protože poslech je pro mě trochu náročnější.
  3. Udělat si jazykové certifikáty. Pořád si nejsem jistá, jestli mají nějakou hodnotu, ale minimálně mohou mít a navíc mě bude takové závazné přihlášení motivovat k tomu, abych se studiu opravdu věnovala. Vidím to na němčinu C2, italštinu B2 a angličtinu… inu, asi C1, tady nejsem tak rozhodná. V případě italštiny ještě tedy počítám s “radikálním zlepšením”, ale také vím, že tam si můžu na univerzitě udělat certifikát stejně až v létě.
  4. Jít na koncert Sunrise Avenue, bude-li se konat… (měl se konat v červnu 2020, ale přesunuli ho na duben 2021).
  5. Zvládnout zbytek zimního semestru, letní semestr, užít si poslední měsíce v Lipsku a pak taky přežít přesun do Prahy, Karlovku a tak.
  6. Věnovat se také programování, byť třeba jen okrajově, alespoň jednou týdně k tomu sednout. 🙂
  7. Mám i nějaké cestovatelské plány – navštívit například Riesu, Weimar, Jenu, Erfurt, Naumburg nebo Torgau. To jsou všechno místa v bezprostředním okolí. Jestli pojedeme letos na nějakou dovolenou nebo jestli se odhodlám (a budu mít čas a prostředky) někam vyrazit sama, to se ještě uvidí, nechám to otevřené.

Přeji vám klidný večer a hezký vstup do nového roku. Pevné zdraví (na těle i na duši), spoustu (sebe)lásky a hromadu pěkných knížek! Přežili jsme rok 2020, přežijeme už všechno! Mějte se krásně a klidně mi napište, jak přistupujete k novoročním předsevzetím vy a jestli máte nějaké plány na příští rok. 🙂

A na závěr malá galerie momentů z posledních dvou měsíců. 🙂

37 thoughts on “Předsevzetí?

  1. Vlasti, tyhle tvoje články… Jsou pořád stejně skvělý.
    .
    S tím hubnutím úplně rozumím, myslím, že máme dost podobný background. Mně paradoxně přijde – i když je to logicky, biologicky a třeba i fyzikálně nesmysl – že čím míň se na tyhle věci soustředím, tím je to lepší. A teď to zní jak z nějakého psuedomotivačího blogu, ale přijde mi, že když jsem se hlídala ohledně stravy, mělo to spíš kontraproduktivní vliv. A je teda pro mě občas těžký se smířit s tím, že nikdy nebudu mít hezký hubený nohy a neobléknu většinu kalhot. Ale zas ignoruju fakt, že dost možná nikdy nebudu mít tlusté břicho. Co člověku zbývá, než to vzít 🙂 A s tou (ne)prokrastinací taky rozumím.
    .
    Děkuji za článek a hodně štěstí do nového roku. Možná bych se taky měla zamyslet nad svými “předsevzetími”.

    1. Děkuji moc! Jsem ráda, že si to myslíš. 🙂
      Taky mám takový pocit, že čím víc to hrotím, čím víc se snažím jít sama proti sobě, tím hůř to jde – nebo možná i dobře, ale cítím se pak stejně tak divně a špatně, že toho brzy nechám. Já se asi musím smířit s tím, že budu mít vždycky velký… no, všechno. 😀 Ale přesně jak říkáš, my holky máme tendenci ignorovat a nevážit si toho ostatního, toho dobrého. V tvém případě to břicho je fakt skvělá “vlastnost”. Já mám zase docela jistý, že se mi ten tuk prostě ukládá “na správná místa” a že mám asi takový ten tvar přesýpacích hodin, i když jsou díky těm kilům navíc takové hodně baňaté. 😀
      Já moc děkuji za komentář, udělal mi takhle zrána velkou radost. 🙂 A držím ti palce. 😉

  2. Vlasti, jsi skvělá, že jsi k takovým rozhodnutím dospěla ve svém věku, tedy asi o dvacet let dřív, než já :). Moje jediné letošní předsevzetí je nebýt sprostá. Pravda, dneska jsem vypustila jednoho debila, ale snažím, se, fakt! 😀

    Přeji ti v novém roce, ať se ti daří a jen to dobré :).

    1. Jé, to je hodně dobré předsevzetí, držím palce! Ono je to v téhle době těžké, obejít se bez nadávek.. 😀 Já to mám naštěstí usnadněné tím, že české nadávky v německém prostředí se nepočítájí 😀

  3. Vlasti, jsi skvělá, že jsi k takovým rozhodnutím dospěla ve svém věku, tedy asi o dvacet let dřív, než já :). Moje jediné letošní předsevzetí je nebýt sprostá. Pravda, dneska jsem vypustila jednoho debila, ale snažím, se, fakt! 😀

    Přeji ti v novém roce, ať se ti daří a jen to dobré :).

  4. Dobře napsáno! Zvlášť cestování sama mám taky na seznamu, už tedy loňském. Po Česku problém nemám, to mi naopak naprosto vyhovuje, ale nikdy jsem si netroufla do zahraničí. Loni jsem se rozhodla, že s tím něco provedu, pro začátek jsem si naplánovala krátký krotký výlet do Bratislavy… a stala se korona :-/ Tak snad letos budu pokračovat v nastaveném směru.
    Hubnutí na seznamu nemám, zato ale velice pravidelně vylepšování fyzičky, a s mizivým výsledkem, tak uvidíme 🙂
    Měj se skvěle a hodně štěstí do nového roku! Se štěstím už půjde všechno ostatní 🙂

    1. JÉ, to mě mrzí, že už ses tak odhodlala a přišla do toho korona a nevyšlo to… my taky měly se ségrou různé plány a nakonec nic nevyšlo, tak snad tenhle rok… Držím palce se vším, děkuji za komentář a měj se hezky! 🙂

  5. Já osobně – asi dost nepřekvapivě – nikdy nebyla moc velkým příznivcem novoročních předsevzetí, protože když chceš přece začít či přestat něco dělat, jde to i kdykoliv jindy, a ač se nepovažuji za člověka s nějak extra silnou vůlí, sama jsem se tím i vždycky řídila… nicméně je to velmi časté konverzační téma, třeba na konverzačních seminářích, a tak si vždycky nějaký předsevzetí vymyslím, letos je to třeba konečně začít pít tolik vody, kolik potřebuju, ale… jo no, předsevzetí na spirituální úrovni asi moc nevedu, snažím se dávat věcem volný průběh. (Podle mě to totiž nejde zlomit přes koleno a říct si “ode dneška si nebudu dělat starosti ohledně toho, co si o mně lidi myslí,” protože pak se na to zaměříš a stresuješ se tím ještě víc.)
    Co se mě a hubnutí týče, ten příběh znáš – v posledních měsících za mě tuto problematiku na(ne)štěstí či snad na štěstí v neštěstí řeší moje zažívací soustava, a cvičení mě prostě natolik nebaví, že jsem se rozhodla se jím každodenně nestresovat – a je mi líp. Cestovací plány jsem měla velké, ale vypadla mi cestovací parťačka, a sama bych popravdě cestovala dost nerada. Pokud by se nejednalo o nějaký erasmus nebo pracovní stáž, nebo prostě cestu, kde na mě někdo či něco bude čekat, nejsem zkrátka schopná cestovat někde a nemít na to minimálně dvojí pohled, nebo nemít někoho, kdo mi počká u lavičky s batohem, když běžím na záchod do nejbližší restaurace. Nemyslím si, že by to pro mě bylo jakékoliv jiné než stresující. Ale ambice je to pěkná.
    Dělat to, co mě baví a ne to, co se ode mě čeká, je velmi obohacující. Když se nad tím tak zamyslím, nevím, jestli jsem já osobně někdy cíleně dělala něco, co se ode mě čekalo, aniž by mě to bavilo.
    Fotky jsou krásné, přeji pěkný začátek nového roku.

    1. Děkuju moc za komentář! 🙂
      No vidíš, nad tím jsem moc nepřemýšlela, jak to člověk udělá s batohem, když musí na záchod a tak.. na druhou stranu, lidi cestují sami pořád a nějak to zvládají, tak si říkám, že bych mohla taky. Jako nepředpokládám, že bych někam cestovala s kufrem sama. 😀
      Samozřejmě nejde nic zlomit přes koleno, taky jsem spíš pro evoluci než revoluci, ale přijde mi, že v určitý bod si člověk prostě musí říct “tak a dost” a zvednout se a jít dělat to, co vlastně dělat chce, jen se třeba bojí začít. Tím nemyslím nutně hubnutí nebo tak, ale prostě i jen blbé učení se na zkoušky. 😀

  6. Já na předsevzetí nikdy moc nebyla, což je zvláštní, protože jsem člověk, který si rád plánuje :D. Ale asi jsem se vždycky zaměřovala jen na blízkou budoucnost. A kor, v týhle době, kdy mi nevyšel ani měsíc plánování dopředu:D.
    Co se týče emočního osamostatnění.. taky dělám většinu věcí s přítelem, hlavně teda to cestování a výlety. Nějak mi ani nepřijde, že bych to měla mít jinak, ale samozřejmě je to na každém, jak to chce mít :). Přeju ti pěkný rok 2021!

    1. Jo, my jsme s přítelem taky nejdřív dělali hodně věcí spolu… a neříkám, že bych si nepřála, aby to tak zůstalo. Jenže prostě než být pořád nešťastná z toho, že prostě není tak velký dobrodruh (zato má jiné “kvality”) a sedět smutně doma, proč bych si nemohla udělat výlet sama nebo s kamarádkou nebo tak? Takhle si to říkám. 🙂

  7. Tvoje předsevzetí se mi moc líbí, přijdou mi reálná a splnitelná 🙂 Kdybych si nějaká dávala, byla by skoro úplně stejná 🙂 Já ale na předsevzetí moc nejsem, nikdy je nedokážu dodržet, stresuje mě, že bych je dodržovat měla a ve výsledku jsem sama ze sebe zklamaná, že jsem je nedodržela… Je to pro mě takový až začarovaný kruh, do kterého se moc pouštět nechci 🙂

    1. No jo, já se do tohohle kruhu vždycky docela nadšeně pouštím, snažím se být optimista a věřit, že se mi to povede. A někdy se to třeba nepovede úplně, ale i ten ušlý kus cesty je lepší než nic. 😀 🙂
      Měj se krásně!

  8. Moc pěkná předsevzetí, držím palce s jejich plněním 🙂 Ve všech z nich se celkem vidím 🙂 Zhubnout bych chtěla taky, ale ráda mlsám. Cvičím ráda, ale to ted jaksi nejde, takže splnění cíle se asi odkládá na neurčito 😀
    Emočně se osamostatnit, na tom se snažím pracovat. Za poslední dva roky cestuji sama. Sice nedobrovolně, protože ne a ne najít spřízněnou duši, ale i tak se to počítá a stojí za to 🙂
    A taky bych ráda více dělala co mě bav a ne co se očekává 🙂 Ideálně bych chtěla překonat i sama sebe, vystoupit z komfortní zóny a pustit se třeba do něčeho nového 🙂
    Každopádně ti přeji do nového roku jen tonejlepší a at se ti splní vše, co si přeješ 🙂

    1. Joo, já mám ráda ten citát “Chci být jako housenka – najíst se, vyspat se a probudit se krásná. 😀 Bohužel to asi úplně nevyjde. 😀
      Taky ti držím moc palce! Vystoupit z komfortní zóny se zdá jako snadné, ale mně to taky připadá hodně ambiciozní, protože prostě každý má ty hranice jinde… Tak snad se bude dařit! 🙂

  9. Líbí se mi tvé plánování i předsevzetí. Nakonec, dělá to hodně lidí, taky jsem si dávala předsevzetí, a pak je neplnila. Ale tvoje jsou celkem splnitelné a možné. Jedno je však jisté – i kdybys nesplnila všechna předsevzetí, bylo by to v souladu s předsevzetím – prostě něco dělat neplánovaně a spontánně. Nebo neudělat nic. Den si jednoduše užít bez toho, aniž bys dodržovala nějaké body.
    Plán, občas vyjet sama, je docela v pořádku, řekla bych – pokud jsou některé aktivity, které se naprosto rozchází (viz zmíněné vstávání a výšky), tak je lepší, když oba děláte něco svého, co vás baví. To vás přece nemusí rozdělovat.
    Přeji ti, aby některý z tvých plánů skutečně vyšel (třeba to cestování, nebo co se týče učení) a aby tě potkalo během roku i něco neplánovaného – samozřejmě v dobrém slova smyslu.

    1. Moc děkuji! 🙂 Já si nemyslím, že je špatné dávat si předsevzetí, ale člověk se musí soustředit na to, co opravdu chce. Pak to vlastně jde “samo” a ani se nemusí moc hecovat a hledat motivaci. Mám to tak se školou, s jazyky, s knížkami. Jen ten vzhled… no holt to pro mě asi prostě není největší priorita, tak možná proto to nikdy neklapne. 😀

  10. Emoční i jiná samostatnost je pro mě osobně hodně velké téma. Já jsem totiž v mnoha ohledech absolutně závislá. Nikdy jsem vlastně nebyla sama za sebe, od rodič jsem se stěhovala k muži a přestože jsme třeba domeček vybírali spolu, byla to vždy spíš jeho záležitost, on řešil hypotéku atd. Konec konců, byli jsme spolu sice už nějaký ten pátek, ale já jsem v tom všem byla pořád jen potenciálně, jako jeho přítelkyně bez vlastních prostředků. To on vše platil, zařizoval a řešil…
    Proto si říkám, že někdy bych také ráda někam vyrazila sama, alespoň na pár dní. Řeším si v sobě hodně hloupých strachů a někdy jsem unavená z toho, že jsem pořád jen máma. Představa, že se seberu a půjdu třeba na svatojakubskou pouť je pro mě naprosto osvobozující… ale zároveň totálně nereálná. A tak jsem si řekla, že bych chtěla někam jít aspoň po české republice, ale sama.

    1. Tyjo, to jsme vůbec nevěděla. Ale vlastně to mám trochu podobně, jsem na příteli ne sice úplně finančně závislá, ale všechno je mnohem snažší tím, že jsme spolu a díky jeho práci nemusíme řešit peníze. Na druhou stranu, někdy mě to trochu stresuje a i když počítám se společnou budoucností, asi bych chtěla umět stát i na vlastních nohou. Jsem holt asi individualista… 🙂
      Hele klidně se můžeme někdy domluvit (haha, to zní taky dost nereálně, ale třeba to vyjde!) a vyrazit na nějaký výlet po Česku spolu. 🙂

  11. No já úplně zírám. Nějak jsem zaspala a na ty blogerské přátele zapomněla. Ale jsem ráda, že si k nim pomalu zas nacházím cestu. 🙂 Chci ti nejdříve moc pochválit nový design, strukturu blogu a páni! blog v němčině a angličtině? Jak se ti tohle daří?

    A k tomu článku: SOUHLASÍM! Několik roků za sebou se mi na seznamu objevovalo to neskutečně lákavé, ale nedosažitelné “zhubnout”. Vím, že bych to dokázala. Vím, že bych na to čas vždycky našla, jenže ono je tolik jiných věcí, které bych chtěla zažít, že mě to pak nakonec stejně moc netrápí. Spíš pak malinko zpětně lituju, že už to nemám za sebou, abych se mohla soustředit na další cíl. Tak snad někdy budu mít všechno. Ale jestli pak budu tak šťastná, jak si představuju? Kdo ví.

    Tobě každopádně přeju mnoho štěstí v tomto roce a ať se ti splní všechno, co si přeješ!

    1. Díky díky za komentář, jsem ráda, že ses po dlouhé době ozvala! 🙂 Snad se máš dobře. 🙂
      Mám to podobně – většinou když se do něčeho pustím, tak mám v koutku takový hlásek, který mi říká “a kdybys nebyla líná a začala s tím už tehdy a tehdy, tak už jsi dávno mohla být někde úplně jinde”. A člověk pak má pocit, že je pořád na začátku, pořád na stejném místě… ale není to pravda, určitě ne, vždyť jen to, že třeba dokončíš semestr nebo dokonce celé studium je docela krok kupředu. 🙂

  12. Ono je vždycky lepší mít nějaké cíle, ať nesplnitelné, než světem a životem jen tak bloumat, ale je taky dobré vědět, na kolik jsou jaké cíle splnitelné a nenervovat se každým neúspěchem. Je vidět, že k tomu přistupuješ střízlivě, což je vlastně super a úplně ti to závidím. Ovšem z opačného konce – já jsem totiž člověk, který má vůbec problém něco začít, natož dotáhnout. Moje předsevzetí tedy je najít si vůbec nějaké cíle a opravdu se za nimi vydat. 😀 Ale bez nereálného očekávání, protože se znám a nehodlám zase překopávat komplet celou osobnost. Myslím, že bez návštěvy Bohnic bych z toho nevyvázla.

    Vše nejlepší do nového roku 🙂 a ať se s předsevzetími daří.

    1. Jé, a to zase si asi nemusíš nutně hledat cíle jen proto, abys nějaké měla. Třeba jsi spokojená tak, jak jsi, to je přece taky v pořádku. 🙂

      Díky za komentář a držím palce do nového roku 🙂

  13. Single cestování je super! Vždy si skvěle vyčistím hlavu, vnímám spoustu vjemů, které by mi jinak unikly a často se i s někým novým seznámím. Jednou za čas je to celé hodně inspirující a není na tom nic divného, na výlety i delší dovolené tak jezdí plno lidí, i těch zadaných. A rozhodně není třeba jezdit nikam daleko! 🙂

    Moc fandím s certifikáty, stěhováním i uvědoměním, že život není o váze. Krásný nový rok!

    1. Děkuji za tvé poznatky z samostatného cestování, to bych opravdu ráda také zažila – a proto, hned jak to půjde (teď je tu nouzový stav…), někam si vyrazím. 🙂

  14. To jsou pěkná předsevzetí. 🙂
    Já jsem došla k závěru, že dávat si nějaká předsevzetí pro mě nemá příliš cenu. Co se mám stát, stane se… případně v průběhu roku si najde něco, co bych ráda. Ale nic striktního. 🙂
    Tak ať se daří. 🙂

  15. V prvé řadě jsem moc ráda, že pořád píšeš. Baví mě tvé články, užívám si ten styl psaní a líbí se mi, jak objímáš tu nedokonalost a proměňuješ ji v přednost. Všichni jsme nedokonalí. Všichni máme chyby. A způsob, jak čtu, že se s nimi srovnáváš ty mi kolikrát otevře zase úplně nový pohled.
    Ten problém někam „vyjet sama“ jsem měla hned na začátku vysoké. Tak nějak jsem zjistila, že všichni spěchají domů a na kolejích moc lidí nezůstávala, takže nebylo ani s kým jet. A brzo jsem zjistila, že nepůjdu-li sama, nepůjdu nikdy. A to mě dokopalo! Je samozřejmě lepší sdílet cesty s někým, avšak to objevování, to překonání samy sebe, to za to stojí!
    V dobách jednotlivých pandemických vln mi taky hodně pomohlo to, že jsem se zaměřila na sebe. Nijak sobecky, jen jsem si prostě dělala, co jsem chtěla. Jak jsem chtěla. Kdy jsem chtěla. A ten pocit byl krásný. Často jsem byla mimo všechny sociální sítě a uvědomila jsem si, jak tento způsob detoxu potřebuju. Omezit čas strávený tam, jednou za čas je vypnout úplně a můžu být spokojená. Pustit je k sobě jen natolik, abych buď získávala inspiraci anebo měla přehled o lidech, na kterých mi záleží.
    Letos ani mě cestovatelské choutky neopustily. Sice plánuju hlavně Česko, možná Portugalsko, ale kdo ví, jestli to raději nenecháme na příští rok. A hlavně chci zvládnout státnice, dostat se na magistra a všechno, pokud možno v klidu, bez nějakých nervových hroucení. Když u toho budu moc trávit, co nejvíc času s rodinou, budu šťastná. Ono loňský rok mě naučil, že já toho ke štěstí za tolik nepotřebuju.

    Ať se ti letos daří plnit si své sny a těším až budu moc koemntovat další články!

    1. Moc děkuji za komentář, vždycky se na ten od tebe těším! 🙂 Jo, já mám taky často pocit, že kamkoliv přijdu, kolektiv je tam už utvořený, já tam nezapadám a prostě jsem mimoň. Třeba tady všichni bydlí ve WG, jen já bydlím s přítelem. Taky nebydlím přímo v Lipsku. A zkrátka můj studentský život je teď opravdu skoro nijaký. 😀
      Držím palce se státnicemi, to dáš!

  16. To jsou super předsevzetí! Bereš to opravdu rozumně a s nadhledem! 🙂 Já si leto žádné předsevzetí nedávala, jen bych ráda pokračovala v tom, o co jsem se začala snažit už minulý rok – abych se víc učila soustředit na malé radosti a na pozitivní věci. Taky bych ráda víc četla a psala na blog, ale nebudu to hrotit.
    Co se týče hubnutí, trápila jsem se svou postavou celý život. Někdy v létě minulý rok jsem se rozhodla, že se začnu stravovat mnohem zdravěji. Ale moje hlavní motivace bylo to, abych se líp cítila a udělala něco pro svoje zdraví. Začala jsem jíst více zeleniny, luštěnin a obilovin, maso 2x týdně, úplně jsem vynechala uzeniny, bílou mouku, sladkosti a hodně omezila mléčné výrobky. A tak nějak pomalu a bez trápení jsem zhubla 5 kg. Zjistila jsem, že to takhle mnohem víc vyhovuje mému zažívání a mám víc energie. Myslím si, že každý si musí pro sebe najít způsob stravování, který mu nejlépe sedne. Já v tom stále pokračuju, i když si občas dám i něco nezdravého, na co mám zrovna chuť. Ale myslím, že fakt pomáhá přestat se soustředit jen na kila a na postavu a spíš se celkově soustředit na zdraví a životní styl.

    1. Děkuji po nějaké době za komentář a za sdílení inspirativního příběhu, máš pravdu, ono je strašně důležité zjistit, co tělu vyhovuje a pak “to jde samo”. 🙂 To je ostatně můj cíl, mít nějakým způsobem vyvážený život. 🙂
      Měj se krásně a držím palce s blogem, ale také s projektem na instagramu!

  17. To jsou všechno moc krásná předsevzetí a já věřím, že se Ti je všechny podaří splnit a Tvůj život bude naprosto skvělý. Jsi extrémně šikovná a já moc Ti fandím. Se všemi Tvými body jsem se naprosto ztotožnila, a taky bych si přála se jimi řídit. Tak na rok 2021 a jeho nevyčerpatelné možnosti… 🙂

  18. Krásne, krásne, KRÁSNE napísané! 😍 Ono, s tým chudnutím si mi dosť otvorila oči…aj ja by som rada schudla, no nie je to to najdôležitejšie, prepánajána, jasné že nie! 😄
    Mám veľmi rada tvoje zamyslenia a tvoju úprimnosť v každom jednom článku, ktorý si u teba prečítam…veľmi ti prajem nádherný rok 2021 a aby sa ti splnili sny, drž sa, si úžasný človek! ❤😊❤

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *