Seznam radostí potřetí

Jsem trochu na rozpacích (a určitě jsem to psala už mnohokrát). Mám pocit, že můj blog nikam nesměřuje, ale přesto nejsem schopna se pustit. Navíc mi občas píší lidé, známí i neznámí, že mě čtou a že mám psát dál. A já mám opravdu radost z toho, že mi v komentářích píšete, jak se máte vy (a trochu se bojím, že kdybych články nepsala a ptala se vás osobně někde v chatu, vyznělo by to tak nějak vynuceně…). Zkrátka – rozhodně s blogováním skončit nechci. Ale potřebuji nějak chytit nový vítr do plachet, jen ještě nevím, jakým směrem a jak silně by měl foukat. No a prozatím – pár radostí z uplynulých týdnů + nějaké fotky.

  • Začnu od něčeho aktuálního: Rozbila se nám lednice. To samozřejmě není nic veselého. Kuchyň, která v našem bytě je, včetně spotřebičů, jsme “dostali”, neboť předchozí obyvatelé ji tu prostě zanechali. Je už dost stará, pračka nefungovala už od začátku před rokem, tehdy jsme museli koupit novou a táta nám pomáhal ji zapojit. Tu starou s Modrým přenesli do sklepa (byla to pěkně těžká kráva, nechápu, jak se jim to povedlo). Někdy minulý týden jsme si s Modrým povídali v kuchyni. Zrovna jsem vařila a potřebovala jsem máslo. Modrý mi ho podával z lednice a přitom si všiml, že máslo je úplně měkké a že v lednici je docela teplo. A pak jsme si uvědomili, že ani nehučí (či jaký zvuk lednice vydavá). Fakt, že nefunguje, jsme přijali celkem vklidu, protože se to při stavu celé kuchyně dalo očekávat. Navíc jsme ji měli zadarmo a rok sloužila. Ještě jsme se párkrát pokusili ji vypnout a zapnout (co tak můžete zkoušet, žejo), ale nakonec jsme se smířili s tím, že prostě půjde pryč. Jenomže! Problémy nastaly hned dva.
    1) Měli jsme zrovna asi dva dny nakoupeno, takže lednice byla poměrně plná. Plus jsme v mrazáku měli asi čtyři krabičky masa, pečivo, nějaké hotovky a zeleninu. Co s tím, proboha?! Nová lednice, kterou jsme vybrali na základě kritérií levná, A++, trochu menší než ta minule a s možností doručení do tří dnů, přijde až za nějakou dobu, protože nastane víkend. Vyřešili jsme to nakonec docela bravurně. Pozvali jsme mou kamarádku/spolužačku Valerii na oběd. Pár dní jsme měli něco jako keto stravu – různě kořeněné maso se zeleninou. Rozpékali jsme si housky. Věci, které musí být v lednici, jsme dávali za okno na střechu (ať žije podkrovní byt). Některé mražené věci jsme ubytovali ve vaně. Taky jsem uvařila guláš a upekla kuře (jinak ano, toho jídla bylo hodně, ale jíme to dodnes :D). Nakonec se nic nezkazilo, nic jsme nemuseli vyhodit a co zbylo, to našlo místo v lednici, která nakonec dorazila v pořádku.
    2) Náš druhý problém spočíval v tom, že lednice, která v kuchyni byla, byla vestavěná (jako celá kuchyň, což sice může vypadat děsně hezky, ale je to opravdu nepraktické, takže to nedoporučuji). Přišroubovaná ke zdi, těžká jako kráva. Ten bordel pod ní! Vyfocený ho sice mám jako dokumentaci, ale sdílet ho budu leda soukromě, takový hnus tady na blogu nechci. 😀 Objednali jsme si sice s doručením nové lednice také servis, že nám tu starou odvezou a patřičně ji zlikvidují, jenže když pánové přišli, upozornili nás, že lednice je vestavěná a musí být ausgebaut. No jo, jenže jak to udělat, když je to zabudované do té skříně, nejspíš nějak přilepené… plus nemáme ani vrtačku, natož pilu nebo podobné náčiní. Navíc to celé váží možná víc než já, takže možnost, že bychom tu krávu nějak snesli do sklepa, jsme také zavrhli. Modrý prozatimně přestěhoval starou lednici (která vypadá prostě jako skříň) do chodby a do provozu jsme uvedli lednici novou. Pokud ale vše půjde hladce a podle plánu, brzy se zbavíme nejen téhleté staré lednice, ale také té rozbité pračky, kterou oblézají pavouci ve sklepě. Držte palce.
Aestetické? Bohužel náš byt teď vypadá zase o něco hůř, ale vlastně… ani ne. Tyhle karafiáty už nám to tu zkrášlují několik týdnů a pořád se drží.
  • Nemůžu se neohlédnout za setkáním s Terez na začátku září v Praze. Původně mě sice zvala do Liberce, ale protože jsme měly jen jeden den, bylo nakonec výhodnější sejít se v Praze, protože tu máme obě podobně vzdálenou (dobře, já to mám z domova trochu blíž). Neviděly jsme se asi rok a půl, možná dva roky, což je naprosto neskutečný a šílený. Bohužel v tom hrálo roli mnoho věcí – přestup ze střední na vysokou (nás obou), s tím spojené změny v životě a místě pobytu (nás obou) a také to, že jsem se v některých situacích nechovala úplně tak, jak se kamarádi mají chovat. Tohle setkání ale (alespoň ve mně) vzbudilo pocit, že některé věci se prostě nemění a že jsou zkrátka témata, o kterých se mi nejlépe mluví právě s T. A taky se s ní ráda směju a mám pocit, že toho dne jsme se nasmály opravdu hodně. Spřátelily jsme se s Nuselskými schody a potkaly jsme kočku, a to jsme ani nešly do kočičí kavárny, nýbrž do té v Neoluxoru na Václaváku. V Praze jsme sice bloudily, ale neztratily se, a fotka z metra nakonec taky docela ujde, přestože mi zrovna během tohoto setkání rašily beďary  snad na celém obličeji. Díky moc za ten příjemný den! Ráda bych řekla, že se určitě uvidíme brzy zase, jenže kdo ví, jak to bude, když teď zas chtějí vyhlašovat nouzový stav, žejo…
  • Korona. Myslím, že kazí plány a tak nějak existenci snad úplně všem. Musím se přiznat, že mi většinu času tolik nevadí. Nosit roušku nebo si mýt ruce je maličkost. Online výuka u nás fungovala skvěle, a já si vlastně docela přeju, aby ten zimní semestr teď byl taky online, protože jinak budu při ranním cestování do Lipska určitě neustále nastydlá (a víte, jak se na vás lidi dívají, když poslední dobou zakašlete ve vlaku). Co mě opravdu mrzelo, bylo to, že jsme s Modrým nemohli jet do Česka (měli jsme jet do Ústí k jeho rodině, pak do Děčína na svatbu M. a R. (dodatečně gratuluji a přeji šťastné manželství!) a já pak ještě na oslavu Betty, která slavila osmé narozeniny). Technicky vzato jsme mohli jet, ale prakticky by to bylo asi nerozumné a navíc riskantní. Tehdy Německo za rizikovou oblast považovalo zatím jen Prahu. Byla jsem o to naštvanější, že jsme se tak rozhodli sami, nikdo nám to nezakázal. Ale samozřejmě to dávalo smysl. Později na seznamu rizikových oblastí přibyl i Středočeský kraj a nakonec celá republika. Nebudeme tedy moct jet do Česka na návštěvu nebo třeba volit. Tedy, samozřejmě bychom teoreticky mohli, ale kdo by chtěl potom dobrovolně podstupovat testy a zavřít se na 14 dní v karanténě? Mně se to nehodí třeba i proto, že některé přednášky na univerzitě by měly být prezenční. Nojo, dilemata, problémky.
    Ale když se na to podívám z té světlejší stránky – protože o tom má tenhle bod být – zase nás to s Modrým trochu sblížilo, protože zase jsme tu spolu “uvěznění”. Navíc jsme se několikrát sešli s některými přáteli tady a dokonce jsme jeli do letního kina do Halle na film, který natočil můj kamarád z Fóra mládeže Ferda. Tam jsme taky potkali pár milých tváří. Tyhle akce by se jinak nejspíš nekonaly, kdybychom byli v Česku. Člověk holt o něco přijde a něco získá namísto toho.
  • Pár radostí z domova, když jsem tam na konci srpna ještě pobývala: Bertíček je úžasnej, i když už takovej starej a trochu zmatenej. Husa Arnošt už je opeřená a celá bílá. Betty už chodí do druhé třídy. Několikrát jsem se byla podívat na prarodiče v Hrdlívě i na Kladně. Jsou víceméně zdraví a spokojení, když pomineme typické české nadávání na všechno. U prarodičů na Kladně jsem byla několikrát, je to takové příjemné místo, protože babička vaří skvělý bylinkový čaj a děda pořád něco vypráví (a vy tak na tu chvíli zapomenete na svoje problémy). Někdy mi chybí domácí rodinná pohoda, kterou vždycky na pár dní zažiju u nás – společná snídaně, rozhovory s mamkou o tom, co právě čteme, posloucháme nebo zkoušíme za výzvy, legrace s tátou ohledně máminých nedopitých hrnků s kávou, tak vůbec čas strávený se ségrou (respektive ségrami).
    Andul mi navíc udělala radost i tím, že si s přítelem pak udělali výlet k nám do Wurzenu. Tedy, tady jen přespali, jinak jsem je samozřejmě vzala do Lipska plus se pak ještě zastavili cestou zpátky v Drážďanech. Modrý měl příležitost popovídat si s nějakým gamerem a nadšencem do počítačové techniky a společně jsme se všichni podívali na Křidýlko nebo stehýnko (nesmrtelná komedie!), otevřeli si pytlík chipsů, usmažili si řízky z kaší a smáli se a ponocovali.
  • Ačkoliv to není nic originálního, píšu to skoro pokaždé, musím to zmínit znovu i v tomto článku: radost mi dělají procházky s Modrým. Chodíme skoro každý den, někdy den nebo dva vynecháme, teď když se stmívá dřív, protože jsme závislí na tom, kdy Modrý dokončí práci. Ale chodíme. Spolu. Smějeme se a povídáme si a někdy taky mlčíme a každý máme své myšlenky. A někdy taky nemyslíme na nic, jen na to, že je sucho nebo že pršelo nebo že hezky zapadá slunce nebo cokoliv.
  • I dalších pár setkání s lidmi tady v Lipsku mi udělalo velkou radost. Několik setkání s Valerií. Večer se spolužačkami v kavárně Bohemian Kids a potom na Augustusplatzu (mimochodem, Anni, děkuji za tipy na články, určitě je někdy zpracuji!). Oběd s Monikou v menze, i když byl trochu divný. A oslava Eliščiných čtyřiadvacátých narozenin, na kterou jsem se moc těšila a pak jsem z ní odcházela s nadšením a s vybitým telefonem, což bylo trochu děsivé). Po několika měsících jsem se viděla také s Kathi (která mi moc pomohla se seminárkou) a s Lucií a Verčou a Ferdou. Taky jsme si skypovaly s Lenou a zase budeme. Když jsme u těch online setkání, volám si taky pravidelně s rodinou, prarodiči a dokonce se mi ozvala teta. Rozhodně se necítím osaměle, pořád se něco děje (a já jsem ráda).
  • Na závěr snad jen jedna studijní radůstka – dopsala jsem a odevzdala obě seminární práce. Navíc jsem už konečně imatrikulovaná ve třetím semestru na Interkulturelle Kommunikation und Translation Tschechisch-Deutsch a celá ta bláznivá záležitost s právy je za mnou. Dopadlo to lépe, než jsem si na začátku roku myslela, že to dopadnout může. Koroně navzdory.
Překrásné Geisteswissenschaftliches Zentrum aneb GWZ.
S radostí jsem četla: Na seznam mých oblíbených knih se jistě zapíše Navzdory básník zpívá od Jarmily Loukotkové.
S radostí jsem zhlížela: obě série The Umbrella Academy, doporučuji. Jo a taky pátou sérii Doctora Who.
S radostí jsem hrála: Untitled Goose Game (boží!) a Minecraft Dungeons s Modrým. Jo a taky hodně BeatSaber, ale o tom třeba jindy.

Fotosekce aneb co se jinam nevešlo:

Ferdův film v Halle
Zásoby vitamínů
Guilty pleasure
Augustusplatz
Eliška a spousta svíček
Halle an der Saale
Opeřený Arnošt
Takové to “Úsměv”
Hledám úryvky do seminárky o Jiřím Weilovi a jeho románu Život s hvězdou
Čtení Kleinseitner Geschichten (Povídky malostranské) v XOXO Café
GWZ
Bibliothek Albertina
Tuhle fotku jsem si vyfotila hlavně proto, že jsem si při mytí rukou říkala: “Takovéhle umyvadlo bych taky chtěla, tam by se vešlo věcí!”
Roger Koch Institut, vtip pro zasvěcené
Džus ze šesti pomerančů. Mňamka největší.
Guláš, který není z masa na guláš, ale stejně je dobrý. A pálivý.
Jedna knihovnová z psaní seminárky o sufixech substantivizovaných adjektiv a sloves.
Sesterský večer!
Takhle mě potkáte v autobuse či jiném dopravním prostředku.
Kočička v Nuslích, kterou jsem nechtěně nakopla, ale stejně se mě nebála a nechala se pohladit.
Upekla jsem koláč a poslala jsem to Modrému, protože on byl doma a žádný koláč neměl. Škodolibé, já vím.
(To abyste mi věřili, že i když řídím opravdu nerada, čas od času také opravdu řídím, abych to úplně nezapomněla!)
Trochu jsem se plácla přes kapsu a koupila jsem Bety k narozeninám lego. Bradavice. Tak nějak jsem doufala, že si to postavíme spolu. Ale bohužel…Nicméně hlavně že je šťastná ona. 😀
Další guilty pleasure, ale tentokrát jsem aspoň nemlsala sama, nýbrž s Valerií.
Šla jsem se podívat na babičku, zrovna měla s pejsky polední klid. Ani neštěkli. 😀

Otázky pro vás:

  • jak jste na tom, když vám doma přestane něco fungovat? Co děláte? Kdo to řeší? (Byla jsem zvyklá, že tyhle věci řešíval táta, takže takové problémy jako prasklá žárovka jsem až do nedávna vlastně neznala.)
  • jaké plány jste kvůli koronaviru museli změnit, ať už teď nebo na jaře?
  • jak často se vídáte s přáteli? (případně s rodinou) A co byste na té frekvenci, případně způsobu setkávání, změnili?
  • Musí všechno dávat smysl?
  • Máte rádi džusy? A jaký nejvíc?
  • Kdy jste byli naposledy v letním kině (případně kde, na čem a s kým?)
  • Jak se máte? Co právě čtete/posloucháte/podnikáte/zvažujete/prožíváte? A co vás čeká v následujících týdnech?
Děkuji vám za vaši neutuchající přízeň, moc si toho vážím! Bez vás bych nejspíš nepsala “tolik” jako teď.
S přáním pevného zdraví
Vlasta

21 thoughts on “Seznam radostí potřetí

  1. 1) Otázka jako na zavolanou! V pátek nám totiž praskla žárovka na záchodě (který je bez oken), tak tam teď chodíme s čelovkou. Jak nás znám, ještě chvíli to bude trvat. Oba totiž tyhle věci dost odkládáme. Nakonec to ale vyřešíme sami (a u složitějších věcí zavoláme některému rodiči). Žárovka je ale zatím jen maličkost, že jo :D2) S koronou se měnilo průběžně leccos, ale třeba filmovka klapla a to je super. Nejeli jsme na jaře na svatbu kamarádů, byla totiž odložená. Léto by asi vypadalo jinak. Teď se jen modlím, aby co nejdéle vydržela prezenční výuka, protože ta distanční byla naprosto tragická… Ale všemu se lze přizpůsobit, jen aby už to bylo zase všechno normální.3) S kamarády se vídáme docela často, tam snad ani moc nelze nic měnit… S rodinou je to jak kdy, času málo, ale taky je to docela akorát, řekla bych. Vidíme se minimálně každý měsíc.4) Věci mi smysl dávat musí, ale vždycky záleží na úhlu pohledu a na tom, jaký zrovna ten smysl je 🙂 Nějaký je ale potřeba.5) Koupili jsme si nedávno smoothie maker, tak si děláme hlavně freshe a je jedno jaké. Za mě je super, když je v tom grep nebo baby špenát. Nebo klidně jen čerstvé jablíčko, samotné… :)6) Do letňáků moc nechodím, naposledy jsem byla asi před dvěma lety na pokračování Mamma Mia s bráchou. Bylo to fajn, ale já mám asi radši indoor kina, ať kvůli zimě, zvuku anebo pohodlí 😀 Jo vlastně loni na LFŠ jsme venku viděli Kouř. Nastojáka. A bylo to vlastně fajn!7) Mám se docela dobře. Podzim mám ráda, i když trochu mrznu. Čtu Světlo z Pauliny a poslouchám teď nejradši Kvóty, feminisitický podcast od A2larmu, sleduju ode dneška The Good Place a na rotopedu pak Sex Education. Blíží se volby, narozeniny a furt doufám, že budu jezdit do školy. Dneska jsem objednala první vánoční dárek, tak je to docela hezký :)Měj se fajn a piš, aspoň občas. Čtu to ráda!

  2. Přijde mi, že i přes to, že ne vždy se věci vyvíjejí ve tvůj prospěch, tak to vždy vezmeš pozitivně a z té lepší stránky 🙂 Ale k tvým otázkám:1) Přítel.. aneb zrovna dnes by nám měli dovést nový sporák a já už se nemůžu dočkat, až budu moc použít i více plotýnek najednou 😉 2) Vlastně žádné, sice jsem si ještě v únoru říkala, že bych se ráda v létě podívala do Norska a mamka chtěla jet se mnou k moři, ale nebylo to nic, co by bylo na pevno domluvené a já se tak spíš jen přizpůsobovala situaci :)3) Jelikož mi většina kamarádek bydlí přes půlku republiky, tak se s nimi bohužel tak často nepotkávám a jsem ráda, když alespoň některou z nich vidím jednou za měsíc.. A s rodinou to je podobné, v tomto případě mi ale méně častý kontakt tolik nemrzí :)4) Nemusí.. Respektive nikdy nebude všechno dávat smysl.. Pro mě je důležité, aby věci, které dělám, mi dávaly smysl, u zbytku teď asi jen prostě věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu a že všechno nakonec smysl dá :)5) Mám, nejradši asi pomerančový 😉 6) V letním kině jsem nikdy nebyla 😉 Chtěla jsem jít toto léto s přítelem, ale žádný z promítaných filmů mě nezaujal.7) Mám se vlastně fajn, včera jsem dokončila praxi, takže už mi chybí \”jen\” dořešit papírování okolo. Včera jsem si konečně vybojovala i zápočet z diplomového semináře, postupně se s přítelem zabydlujeme, což je hrozně hezký a strašně moc už se začínám těšit na Vánoce 😀 ♥ Another Dominika

  3. Zaprvé a za nejdůležitější – věci nemusí dávat smysl, proč by měly? A je to tak zajímavější!Přes opravy je doma spíše muž, ale záleží na akutnosti případu. (Od nastěhování do bytu před pěti lety se chystáme koupit novou halogenku do lustru… tedy, teď už čtyři. Ale zase kolo jsem si do servisu hodila rychle.)Měnily se hlavně nejrůznější setkání a oslavy, a pak taky můj vágní plán vyrazit zase jednou na dovolenou někam dál (jako kupříkladu do Británie).S přáteli se vídám extrémně málo, protože jsem se od nich odstěhovala neprakticky daleko. S rodinou je to teď paradoxně víc než dřív, protože to začalo být potřeba.Já si asi nemyslím, že blog musí nutně někam směřovat. Mám z Tvého blogu podobný pocit, jako když se zhruba dvakrát za rok sejdu s partou z gymplu – popovídáme, co kdo nového, jak se to vyvíjí, se všemi možnými odbočkami, které koho napadnou, a prostě si několik hodin požvaníme a je to super. A nemusí to nutně nikam směřovat 🙂

  4. Zoznamy radostí sú super. Aj ja si stále hovorím, že musím obnoviť \”vďačné chvíľky\” u mňa na blogu. Aj dnes som mala v pláne napísať post na túto tému. Ale až teraz som si uvedomila, že ťažko písať na blog súhrn, keď som si nezapisovala v súkromí každodenné drobnosti. Tak idem sadnúť k diáru (papierovému) a článok na blogu bude možno o týždeň? Uvidíme. A čo ma čaká v nasledujúcich týždňoch? Od pondelka by som mala začať učiť detičky flautu (krúžok). Ale ako sa u nás práve sprísňujú opatrenia, vôbec nevieme ako to bude. Na jar to bolo trochu desivé, keď som sa pokúšala zbierať deti na krúžok v zatvárajúcej sa škole (akurát som vystihla deň, keď nikto nevedel, či sa ešte má učiť alebo nie – rodičia vystresovaní, a ja vlastne tiež). Neskôr som sa naučila používať on-line technologie, takže vcelku zaujímavá skúsenosť. Ale začiatočníkov správne dúchať do flauty cez net nenaučíš. 😀

  5. Když doma něco nefunguje, řešíme to všichni, jak kdo může a jak to kdo zvládne. Třeba zrovna před dvěma týdny jsem si vyměnila baterii u umyvadla :).Věř mi, že bys byla mnohem naštvanější, kdyby ti účast na svatbě někdo zakázal. Jako třeba nám. Bolí to doteď moc.S mamkou se vídáme každý týden, s ostatními je to horší, buď jsou z větší dálky, nebo jsou pochroumané vztahy. Ale co už s tím.A jinak se mám covidově, jak jinak. Jsem unavená, naštvaná a kdovíco ještě. Ale věřím, že bude líp :).

  6. Když se nám doma něco rozbije, mamka si většinou ví rady. Naštěstí se to ale zas tak často neděje. Vždycky jsem si dělala legraci, že jsem tak neschopná, že až si najdu muže, bude muset umět nejen ty práce typicky přisuzované mužům (jako třeba právě ty opravy), ale i vařit a žehlit – ale samozřejmě že já jsem ten poslední, kdo by myslel tyhle stereotypy vážně. Když ani jeden z nás nebude umět nic, ale budeme se mít rádi, bude to stačit, i když třeba ve výsledku budeme žít v troskách.Kvůli koronaviru jsem moc plánů odvolat nemusela. Naopak jsem byla celkem ráda, že jsem se nepřihlásila na erasmus loni, i když mě do toho hodně lidí celkem tlačilo. Nejela jsem třeba na svět knihy nebo tak, ale to mi zas tak nevadí, stejně z toho mívám takové rozporuplné pocity. A distanční výuka. Tu naprosto nesnáším. To mi na koronaviru vadí asi nejvíc.Jak často se vídám s přáteli? Vinou čerstvých dosud nevstřebaných témat nemůžu odpovědět než že s přáteli je dobré trávit co nejvíc času, dokud tady jsou, dokud je vůbec ta možnost je vidět a dokud po nich nezbude jen tichá bolestná vzpomínka. A ne, smysl všechno dávat rozhodně nemusí, a některé věci asi nikdy nebudou.Své stanovisko k džusům jsem ti už sdělila. Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem vypila džus ze čtyř pomerančů a šesti kiwi a totálně mě to odrovnalo.V letním kině jsem byla, myslím, tak tři roky zpátky, v Jablonci, na filmu Po strništi bos, ze kterého jsem byla dost zklamaná. Poprvé jsem v letním kině byla u Balatonu, když mi bylo asi 12, na filmu Auta 2 v maďarštině. To bylo taky fajn. Až na ty komáry.Nevím, co mě čeká v následujících týdnech, ale doufám, že jednoho dne otevřou školu a nenakážou nám nosit roušky i doma a na všech otvorech. Teď je taková divná doba, snažím se adaptovat na nové vyučující a na to, že zas musím něco dělat. Je takové úsměvně demotivační, když ti vyučující napíše, že nevadí, když nebudeš chodit na její hodiny, protože \”stejně mám vyšší úroveň jazyka, než jaké se tu dosáhne po bakalářském studiu\”, nový angličtinář je kretén, který dává do gramatických cvičení věty typu \”There is more than one way to skin a cat\” (kdo tohle může dát do gramatickýho cvičení?! Jen kretén) a další tě nutí sledovat konzervativní rasistický youtube kanál PragerU, protože je to prý super a obohacující. No, ačkoliv to může všechno znít jako tragédie, a místy skutečně je, vstupovala jsem do podzimu jednak s tím, že se těším na podzim, a pak také s odhodláním, ač je to klišé, začít znovu a líp. Jen jsem nečekala, že mi v některých ohledech budou oči otevřeny tak drasticky. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí tvých radostí. Vlastně jsem v současné chvíli ráda, že vidím, co všechno může být radost. Měj se hezky. 🙂

  7. Moc děkuji za komentář! Ráda bych se pokusila psát aspoň jednou za dva týdny, ale nevím, jestli tohle \”předsevzetí\” vydrží, spíš se bojím, že jakmile začne zase škola, tak spíš ne. :DFakt chodíte na záchod s čelovkou? 😀 To je hustý! Nám taky praskla žárovka v koupelně bez oken, ale protože se tam chodíme i sprchovat a navíc čelovky nemáme, museli jsme to nějak opravit. Teď tam máme takovou tu žárovku, která se děsně pomalu rozsvěcí 😀 vzali jsme ji z ložnice, tam ji zas tak moc nepotřebujeme. :DJsem ráda, že aspoň ta LFŠ byla tvým velkým zážitkem letos, na který můžeš vzpomínat. A doufám, že tenhle semestr pro tebe bude nějak snesitelný, i když distanční výuce se možná nevyhneš. :/Smoothie maker je na mém wish listu, ale říkám si, že teď už máme v kuchyni dost věcí, takže s tím počkám, až budeme mít někdy víc místa. Ale jsem ráda, že ti to funguje a že se tam dají dávat jablíčka. <3Jé, taky jsem začala občas jezdit na rotopedu. A pořád bojuji s tím, na co se u toho dívat. 😀 Sex Education je vlastně docela dobrý nápad, dík! A hodně štěstí. :)A ještě jednou díky! Měj se krásně! 🙂

  8. Na jednu stranu ti děsně závidím, že s přítelem můžete začít bydlet spolu už takhle brzy, kdy jste pořád ještě zamilovaní a nadšení ze všeho. U nás to bylo sice taky super (a pořád je), ale prostě už jsme spolu byli 3 roky a tak nějaké velké techtle mechtle s tím spojené nebyly. Držím palce, ať se vám byt podaří hezky zařídit a hlavně zabydlet. Možná v něm teď v zimě budete muset trávit hodně času…Moc děkuju za komentář a měj se krásně!

  9. Řekla bych, že na otázku, jestli věci smysl dávat musí nebo ne, se tu objevuje hodně různých odpovědí. Ale souhlasím asi se všema – něco smysl dávat musí především mně, něco je celkem jedno a špetka nahodilosti je dobré koření. :)Ty jo, jsem ráda za to přirovnání o gympláckých srazech, i když mě přivedlo k zamyšlení. 😀 Díky a měj se krásně!

  10. Moc děkuji za komentář. :)No jo, výuka jakákoliv je dost náročná distančně, natož když se máš něco učit od pídě. A teď ještě takové dovednosti jako hra na hudební nástroj nebo třeba sport nebo nějaké praktické dovednosti těch, co studují medicínu… No, držím palce, doufám, že to bude nějak fungovat :DA na ten článek se budu těšit! 🙂

  11. No jo, bohužel nás asi koronavirus a všechna ta opatření ještě nějakou dobu neopustí. Tak držím palce, ať to zvládnete. A pevné nervy (a zdraví, samozřejmě!)

  12. Děkuju za komentář! <3Ten odstavec o přátelích mě trochu rozesmutnil, snad se za tím neskrývá něco moc hrozného/bolestného… Ale máš pravdu, člověk se má snažit trávit s přáteli co nejvíc času, dokud to jde. Nebo s rodinou. Nebo.. no zkrátka s těmi, na kterých mu záleží.Taky jsem byla na filmu Po strništi bos v letním kině, akorát ve Slaném a s mamkou a ségrou. Vlastně už nevím, jaké jsem z něj měla dojmy, ale asi mi přišel v pohodě. Filmy Jana Svěráka mám docela ráda. Ježiš, a ten učitel je teda fakt divnej. Bacha na něj, nezůstávat s ním v jedné místnosti! 😀 Držím palce, ať si dokážeš najít jinou motivaci, než je škola. Hlavu vzhůru a měj se co nejlépe za daných okolností!

  13. Zkušenost jedna – vestavěné spotřebiče mají své mínusy. Ale poradili jste si dobře!Zkušenost dva – karafiáty, tak zprofanovaná kytka z minulé éry, jsou nakonec atraktivní, a co víc, fakt vydrží dýl. Tyhle jsou pěkné, takovej odstín jsem zatím neviděla. Zkušenost tři – i z nelehké situace se dá vytřískat to lepší. Je prima, že jste se sešly s Terez. A byl to pro vás pěkný den.Korona… covid mi pije krev. Nejhorší, že člověk neví, co si o tom má myslet. Jistě, jsou těžké případy, ale to byly i v minulosti, a když se dívám na ta opatření, říkám si, chlastali u toho nebo co?K otázkám – protože už jsem na tohle sama, tak něco spravím sama, něco nechám být, pokud to není nutné pro další chod domácnosti, s něčím mi pomůže brácha, který je manuálně zručný, nebo synovec, který je taky manuálně zručný, a v poslední době přemejšlím o službě zvané hodinový manžel. Pokud jsou věci, které sama nezvládnu (zedničina, výměna křidlice), tak mám aspoň tipy, na koho se obrátit, už to ale stojí víc peněz.Koronáč mi zkomplikoval práci, ale hlavní komplikací se stala naše nová frau manažer, ženská se zeleným mozkem, která operuje zásadně s čísly a až po roce působení začíná zjišťovat, že za těmi čísly stojí lidi a že jsou věci, které se prostě nedají jen tak nalajnovat. Přesto je to zlá ženská, která, než vypadne z této funkce, může ještě napáchat dost problémů. Dá se říct, zlatej covid. Ten se dá aspoň přeléčit.S přáteli se vidím normálně, s rodinou vesměs taky, teď jen, že jsem převážně na neschopence, tak nemůžu moc výletovat, vycházky jsou omezené. Zaujala mě otázka se smyslem.Nemusí. Většinou některé věci dají smysl až mnohem později. A některé nedají smysl vůbec nikdy.Na džusy moc nejsem, občas si dám ráda ananasový, někdy pomerančový, mám fakt ráda džus jablečný, nebo když se nalisuje šťáva z jablek, mrkve a červené řepy, v dobrém poměru, je to moc dobré. Ad kino – to už ani nevím, jak vypadá. Z pročítání starých blogových článků mám pocit, že naposledy jsem byla v kině na Rozbřesku, což už je hodně dlouho. Ale kino mi nakonec až tak nechybí, ráda jsem chodila na velkofilmy, které na velkém plátně a s prostorovým zvukem vynikaly, civilní filmy jsem nechávala televizím… ale v poslední době mám pocit, že se nic pořádného netočí. Buď filmy ideologicky zabarvené, nebo genderově podmíněné, prostě nelze natočit film s nápadem a vybranými osobami podle svého.Momentálně mám romantickou vlnu. Tedy různý mix v tv, a na flešce romantické filmy, dávám si dohromady filmotéku. Zkouknu a rozhodnu, jestli nechám nebo ne, něco mě příjemně překvapilo, něco jsem smazala, něco mě šokovalo (Pohádka pohádek, úplnej bizár! Divné, ale na čsfd to bylo celkem příznivě přijaté)Mám půjčeno pár knížek z knihovny, četla jsem Inferno od Dana Browna, což je kupodivu dost shodné s touto dobou, protože se taky jedná o vražedný vir, ale ten v knížce je fakt drsnější než to co poletuje kolem, nehledě o kapitánu Tripsovi z románu Svědectví (napsal King, doporučuji, a ne jen proto, že jde o skutečnou epidemii, která skosila víc než 95% obyvatelstva Země, ale proto, že je dobře napsaným příběhem).P.S. jsem ráda, že tě zaujal Doctor Who. Je fakt perfektní, jaký díl se ti zatím líbil? U mě několik tipů, Prázdné dítě, Den otce nebo tak nějak, Planeta Midnight, Ticho v knihovně (nevím jestli je přesnej název), Ani mrk! a vůbec andělské díly. Doktoři se mi zatím líbili všichni, dokonce i Capaldi. A co budu dělat? Už mě čeká pár dní, nějaká ta kontrola a si znovu do práce. Jen nevím, jak dlouho tam vydržím, než začnou se mnou zase manipulovat. Čert ji vem, potvoru jednu manažerskou.

  14. Otázky jsou jasné, tak jdeme na to:ad 1) Protože žiju sám, je to jednoduché: Buď věc vyřeším já nebo nikdo. Druhá varianta je ovšem častější.ad 2) Kvůli koronaviru jsem musel o 6 týdnů posunout začátek jedné ze svých fotografických výstav a taky kvůli tomu neklaplo vydání knížky. Ale naopak to zase přineslo spoustu zážitků a situací, o které bych jinak přišel.ad 3) Na frekvenci vídání s přáteli bych asi nic neměnil. Ale jako každé slušné pravidlo má i tohle jednu výjimku :-).ad 4) Aby všechno dávalo smysl? Bože, takový nesmysl! :-)ad 5) Nejradši mám džus z čerstvě utržených řeckých citronů. Supercloumák!ad 6) V letním kině jsem nebyl, ani nepamatuju. Abych to vykompenzoval, zkusím teď aspoň najít nějaké podzimní kino.ad 7) Právě teď si užívám častý kontakt s návštěvníky mé aktuální dobřichovické výstavy a když odejdou, hledám si práci. Tedy se mám skvěle jako ostatně skoro vždycky :-).

  15. Prosím, prosím, nepřestávej psát! Mám pocit, že můj blog taky nikam nesměřuje, ale přesto se tam stále vracím. Mám radost, že ti to se studiem vyšlo, jak jsi chtěla a mohla jsi přestoupit na jiný obor. Tak ať ti to tam jde co nejlíp! Jo a Navzdory básník zpívá je úžasná knížka, jedna z mých nejoblíbenějších. Když nám doma něco přestane fungovat, řeší to můj muž. Naštěstí je na tyhle věci šikovný. Když jsem nějakou chvíli žila sama, bylo to blbý, musela jsem různě prosit kamarády, ale naštěstí tohle období netrvalo dlouho. Já sama jsem bohužel na tyhle věci dost levá. Kvůli koroně jsem toho naštěstí nemusela moc měnit, jen jsme si nebrala výuku firemních kurzů, mám jen individuály a online lekce. Blbý je to, že si kvůli tomu vydělám míň. S rodinou se vídáme normálně, ale s kamarády ne, padl nám třeba víkend na chalupě na horách a vůbec většina akcí, třeba hraní Dračáku nebo Magicu. Musí všechno dávat smysl? Já myslím, že člověk by si měl najít smysl ve všem, co dělá. Každý to může vnímat jiným způsobem – pro někoho by to smysl postrádalo, ale druhý v tom smysl vidí. Džusy ráda nemám, hlavně ty stoprocentní mi chutnají hořce. V letním kině jsme asi nikdy nebyla. Odpovědi na poslední otázku najdeš v mém článku na blogu :). Teď jsem zrovna rozečetla Bůh či ďábel od Loukotkové.

  16. Mrzí mne, že máš pochyby ohledně svého blogu. Věřím, že se to brzo vyřeší. Mezitím ale prosím nepřestávej psát! My to tady máme rádi. :)1. Kdysi táta, pak host táta a teď landlord. Samí silní muži. Tak jsem zvědavá, co budu dělat, až to jednou zbyde na mne. :D2. Škola… Moje milovaná vysoká. Nakonec tam nejedu teď, ale až za tři měsíce. Stýská se mi, ale nedá se svítit. Cestování – to je docela pasé. Pak třeba herecký kurz a spousta drobnějších plánů. To by byl dlouhý seznam.3. Dost často se s přáteli vídám hodně nárazově, stejně tak s rodinou. Podle toho, kde zrovna jsem a kde jsou oni. Takže třeba každý týden a pak půl roku vůbec. Ale dá se, funguje to.4. Moje perfekcionistická část by si přála, aby všechno smysl dávalo… Ale už jsem pochopila, že nemusí. I to má svoje kouzlo.5. No, jo! Hruškový je boží.6. Tohle léto jsem byla jenom párkrát, naposledy na Jokerovi. S mým skvělým kamarádem.7. V poslední době mě docela tížil takový podvědomý stres, protože jsem musela učinit hodně rozhodnutí a nebylo to snadné. Už je to více méně za mnou, pochybnosti o správnosti rozhodnutí budou ale vždycky. Taky mě docela stravuje současná nejistota a nepředvídatelná situace. A ta šílená omezení. Jsem málo produktivní, zhoršila se mi pleť apod. Určité vztahy nejsou ideální a hlavně sama nevím… Mám z toho všeho a hlavně sama ze sebe špatný pocit.Uf, tak jsem se vylila, omlouvám se za to 😀 bude líp!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *