Seznam radostí podruhé

Dneska to bude krátké a barevné. A to i přes nepatrné protočení očí, které následuje pokaždé při čtení zpráv ohledně současné situace v Česku či Německu. Upozornění: Téměř na všech fotkách v tomto článku je jídlo.

  • Konečně nastalo období, kdy v obchodech seženete ovoce za dobrou cenu. Maliny, jahody, hroznové víno! Tak jsem po několika měsících zase začala fotit své snídaně (jo, a taky jsem po nějaké době začala zase snídat “vyváženě”) a plánovat své dny i z hlediska stravy. Líbí se mi ty barvy, mám z toho takový ten dobrý pocit. Přestože to nedodržuji každý den.
  • Chvíli mi trvalo, než jsem se na filozofické fakultě (dobře, hlavně na Moodlu :D) zabydlela a než jsem se zorientovala v tom, co mám vlastně za předměty, kdy se konají online hodiny a na jaké platformě, jestli u toho budu muset mluvit nebo budu jen poslouchat (protože na mém starém notebooku už nefunguje mikrofon). No a samozřejmě největší zmatek byl v tom, jaký systém ve výuce mají jednotliví profesoři. Někteří vyžadují, abyste si texty a dokumenty nahrané na Moodlu přečetli už před hodinou a následně s nimi pracují, jiní pracují s něčím úplně jiným úplně jinak… no, je v tom trochu bordel. Taky jsem nevěděla, jakým stylem si budu vést poznámky (teoreticky bych nemusela vůbec, ale co je to studium bez poznámek, že). Nakonec jsem v Kauflandu objevila takové ty desky na děravé papíry (to je vskutku termín) a líbilo se mi, že jsou takové barevné a budou mi hezky ladit k barvám, které jsem zvolila pro vytvoření rozvrhu hodin. Docela to funguje zatím. Navíc se prý od zítřka částečně otevře univerzitní knihovna.
  • Máme třípokojový byt – ložnice, obývák, pracovna. Už delší dobu nám nevyhovovalo rozdělení místností tak, jak byly, protože v ložnici jsme měli hluk z ulice, světlo ze schodiště a navíc nás budil soused, který rád po nocích poslouchá muziku. V pracovně zase celé odpoledne pražilo slunce, na okně se usadil nějaký hnusný velký pavouk, takže jsme ho neotvírali, a celkem rychle se tam vydýchal vzduch. No a obývák, největší místnost bytu, jsme měli zase řešený tak nějak zvláštně, takže stejně v něm nebylo moc místa (třeba na cvičení). Shrnu to: ráno jsem navrhla, že by se to možná dalo udělat jinak. Modrému se do toho nechtělo, nevěřil, že se nám podaří naši postel procpat kuchyní. Jakmile se to povedlo (ha!), nadšení do změn ovládlo i Modrého. A tak jsme nakonec neprohodili jen ložnici s pracovnou, ale rovnou i pracovnu s obývákem. Možná je tenhle odstavec celý dost zmatený a nepředstavitelný pro ty, kteří nevědí, jak to u nás vypadá, ale důležité je, že mi to udělalo radost. Velkou. Taková velká “vnitřní” změna, která vás nějak vytrhne ze stereotypu a dodá vám nové impulzy.
    Tak mě napadá, že bych zase někdy mohla zveřejnit článek ve stylu “co mám v knihovně”.
  • Tohle je první jaro v “mé” domácnosti a s tím jsou spojené mé první snahy o pěstování čehokoliv živého a zeleného. Podařilo se mi přesadit dva kaktusy a jednu fialku, která kvete a roste jak o život. V záchvatu čehosi jsem koupila strom(ek) a sousedka mi cestou po schodech řekla, že prý se ale tyhle pěstují venku. Jo mimochodem, ztratila jsem cedulku a nevím, co je to za strom, takže ani netuším, jak se o něj přesně starat. Ale co, detaily se nějak dořeší později. Vždycky ho můžu jít zasadit třeba na domovní zahrádku nebo ho věnovat rodině – až (a jestli vůbec) přijedou na návštěvu. Jo a taky mám tulipány! ^^
  • Přemýšlela jsem nad svým nízkým sebevědomím, klasika. Koukala jsem na videa, četla články, diskuze… A musím se přiznat, že svému problému vážně nerozumím. Velice často se totiž ono téma “sebevědomí” pojí s jakousi “sebeláskou”. A já jsem si uvědomila, že se ale vlastně mám ráda a že nechápu, kde se tedy taková ta sebedůvěra ve vlastní schopnosti ztrácí. Mám ráda své tělo, byť by se dalo vylepšit (ale stejně si celkem často řeknu, že mi to třeba sluší nebo že nevypadám tak hrozně – v tom mi teď asi pomáhá to, že prostě nemám s nikým srovnání a tak se nesrovnávám a přijímám se). Dokonce mám občas radost i z nějakých svých drobných úspěchů, jako když mi třeba profesor napíše, že jsem ten článek přeložila dobře a že mám hezkou němčinu. Ale i přes tohle mám několikrát do týdne splín z toho, že mám pocit, že nic nevystuduji, protože to prostě nějak psychicky nebo intelektuálně nezvládnu. A to je teprve začátek semestru. Fakt se těším na červenec…
  • Dneska jsem byla na poště. Odeslala jsem tři dopisy. Jeden domů, adresovaný ségře, která ho má ale přečíst celé rodině. Prostě jsem měla chuť napsat dopis. Druhý na Právnickou fakultu UK, kde se mi už pár měsíců odečítá čas bezpoplatného bakalářského studia, protože jsem nebyla schopna se odtamtud odhlásit dřív. A třetí dopis byl vlastně balík – prodala jsem jeden zákoník nějaké slečně, zabalila ho do svých starých poznámek z práv a pak ještě omotala izolepou. Doufám, že u ní vydrží déle a dá jí toho víc než mně. Mimochodem, radost mi v tomto bodě udělalo nejen to, že jsem vyřídila své záležitosti, oprášila dopisní papír a “vydělala” si pár euro, ale především to, že jsem na poště dokázala fungovat úplně spontánně a bez problému. To bych do sebe po několika měsících velice pasivního kontaktu s německými institucemi neřekla. 😀
  • A i když se někdy cítím trochu zvláštně a smutně, život je plný příslibů. Co všechno se ještě naučím, jak zužitkuji své znalosti a schopnosti. Jak bude vypadat můj život. Bude jednou nějaké oficiální, úředně spojené “my”? Prý ano. Věřím v to a nechci pospíchat. Některé sny se musí naplnit ve správný čas.
S radostí jsem četla: zase pár stránek z Chrámu Matky Boží v Paříži a asi milion stránek různých textů od jistého Petera Zimy, Ludwika Zabrockého a nevím, koho ještě.
S radostí jsem zhlížela: zase pár dílů Doctora Who, jeden díl sedmé řady Suits a spoustu videí na Youtube. (ehm, prokrastinace asi)
S radostí jsem hrála: Overcooked 2, i když jen jednou.
Seznam otázek pro věrné čtenáře:
  • Co vám nejvíc vadí na nošení roušky?
  • Kdy jste naposledy odeslali nějaký dopis? (Myslím osobní, nikoliv úřední.)
  • Šoupete rádi nábytkem v pokoji/bytě? Co všechno už vaše čtyři stěny zažily? A dokážete si představit, že byste teď dali třeba postel do jiného rohu místnosti?
  • Kdybyste mohli zasadit strom – jaký by to byl a kam byste ho zasadili? (Nemusí to být úplně realistické.)
  • Jakou barvu zvýrazňovače máte nejraději?
  • Co se stane, když se nám splní sen? 
  • Máte nějakou otázku vy?
 
Všem moc děkuji za veškeré reakce k minulým článkům, opravdu mě mile překvapilo, kolik komentářů se sešlo a hlavně, že každý z vás dokázal najít nějakých pár radostí, o které se se mnou podělil. Zároveň si vážím palců na Facebooku. A vůbec čehokoliv – zpráv, srdíček, kliknutí. Díky, díky moc!
Mějte se, občas se pod rouškou usmějte a nezoufejte. 🙂

40 thoughts on “Seznam radostí podruhé

  1. Vlasti, krásný článek. Moc závidím tu otevřenou knihovnu. Ta mi aktuálně hodně chybí (nejen jako důvod, proč je to Brna :-))..To s tou sebeláskou a sebevědomím máme podobně. U mě to asi spojené s tím, že ne že bych si myslela, že já jsem špatná, ale že ostatní jsou ještě lepší 😀 .Zaujala mě ta otázka na oblíbený zvýrazňovač! Bylo by to na román, ale ve zkratce: Zelené jsou na věci, co dělá člověk rád (mezinárodko, zvýrazňování zajímavých článků), žluté jsou takové na všechno možné, růžové jsou od toho, aby se kombinovaly se zelenými a oranžové bych nejradši zakázala, ale občas je vnutím někomu ve svému okolí, nebo si je nechám na věci, co nemám ráda (obchod, závazky :D). Modré (ty nejsou všude) jsou moc fajn, ale spíš na nadpisy pro osobní potřebu než na zvýrazňování. 😀 .A děkuji za připomenutí, že jsem tenhle týden chtěla napsat pár dopisů

  2. Krásně barevný, jahody s banánem jsem zrovna před chvílí nachystala klukům ke svačině :D.Rouška mi leze na nervy, protože ji mám na sobě v práci celý den.S tím stěhováním se úplně vidím, mívali jsme to občas taky tak :).Strom bych chtěla zasadit někde, kde by to bylo moje, takže jednou na své vlastní vysněné zahradě, a určitě by to byl ořešák :).A zvýrazňovače mám oblíbené tři, zelený, žlutý a růžový, srdcovka je ale asi ten růžový.

  3. Na roušce mě nejvíc štve, že si ráno v zimě zafuním brýle. Ráda bych začala jezdit do práce na kole, ale poslepu je to poněkud riziková záležitost.Dopis, to už bude hodně dávno. Hodně, hodně… možná… z tábora 2013?Nemám ráda stěhování nábytku a proto se momentálně doma vůbec necítím doma, neb je skoro všechno přestěhované a mě to nesedí.Se stromem popořadě. O Velikonocích jsem zasadila semínka jasanu, lípy a smrku, umístění budu řešit, jestli vzejdou :-DA splněný sen? Nastane prázdno.

  4. Snídaně vypadají parádně. 🙂 já to mám jednou tak, podruhé jinak. Spíme totiž na přeskáčku u Marka a pak u nás, takže nikdy nevím, kde budu zrovna snídat. :DChtěla jsem se už u předešlých příspěvků zeptat, jak to vlastně máš se školou. Jaké obory konkrétně studuješ? Jak se ti podařilo dostat do školy takhle uprostřed akademického roku? (Pokud jsi to už někde vysvětlovala, dej mi prosím vědět, ráda si to přečtu!)Moje největší radost je momentálně každodenní přítomnost Alberta a slunné počasí, to fakt miluju! 🙂 Do školy se moc netěším, měla bych někdy státnicovat, ještě nevím kdy. Doufám, že se to všechno vrátí do normálu, až ten hrozný chaos přejde. 🙂 Přeju hlavně zdraví a spousu dalších radostí! P.S. Super nový design!!THE WORLD BY MARIA

  5. Jo, taky jsem ráda, že je to nějaký důvod jet do Lipska. I když s rouškou se mi asi nebude chtít. 😀 A trefila jsi to úplně přesně! Ostatní jsou lepší… ale když jsem sama, tak se s nimi nesrovnávám. To je pozitivní. 😀 Otázkou je, co se stane, až zase začneme společensky fungovat. :DModré zvýrazňovače mám strašně ráda, ale je pravda, že pak musíš psát černou propiskou, aby to bylo dobře vidět. Díky za komentář! 🙂

  6. Díky za další komentář, moc si vážím toho, že jsem nějak vzbudila tvůj zájem. 🙂 😀 Mrzí mě, že nemůžeš jezdit na kole, úplně to chápu. :/ Ale zase je děsně inspirující, žes zasadila tolik semínek. Snad se chytnou a za pár desítek let z toho budou košaté stromy. 😀 S tím splněným snem mi mluvíš z duše…

  7. Myslím, že někde v jádru je sebeláska a sebevědomí propojené a asi musí být osvobozující, když se obě dvě části propojí.. ale upřímně nemám pocit, že by jedno podmiňovalo druhé 🙂 A k tvým otázkám..Na nošení roušky mi vadí nejvíce, že se mi zamlžují brýle 😀 Když jsem byla naposledy v obchodě, ani jsem neviděla, co si vlastně dávám do košíku :DUž to budou roky, co jsem naposledy poslala dopis.. Upřímně si ten moment ani nepamatuji :)Jak já bych ráda šoupala nábytkem! ..ale bohužel můj pokojík je jednak malý a jednak v něm mám tolik výklenků + jednu celou stěnu mi zabírá okno s balkonovými dveřmi, že každý kus nábytku má přesně svoje místo, kam na milimetry zapadá a jakmile bych s nějakým kusem nábytku pohla, už nikdy by se mi nepodařilo zpátky do pokoje všechen umístit..Já bych zasadila jabloň k nám na zahradu.. Máme jich na zahradě už spoustu, vždycky jsme pod nimi sedávaly s babičkou, která mi ale bohužel letos zemřela.. Chtěla bych zasadit novou jako takovou symboliku života, aby jednou pod ní mohl život pokračovat dále :)Zelenou.. a žlutou.. a vlastně jakoukoliv mimo oranžové :DSplněný sen je radost, štěstí, prázdno. Něco, co člověk chce začít a zároveň ho to i děsí..Another Dominika

  8. S přítelem jsme spolu 4 a půl roku. A poslední rok, myslím přesně na to co ty.., kdy to přijde, zda se vysloví.. Bohužel na to myslím možná až moc často, dřív mi to bylo upřímně úplně jedno, bavili jsme se o tom hlavně ze začátku, že určitě svatbu bude chtít. Doufám že se nic nezměnilo, ale zeptat se ho přímo nemám odvahu. Bojím se totiž, že tím bych ho akorát znechutila a oddálilo by se to na neurčito..Zajímá mne ten moment, kdy si ON řekne, že už je čas.. co se musí stát? Čeká na nějakou událost, na nějaké překvapení ode mně, nebo nad tím vůbec nepřemýšlí? Otázek by bylo až až… Chtěla jsem jenom říct, že v tom rozhodně nejsi sama! Akorát nám nezbývá nic jiného, než čekat.. tak snad to nebude trvat moc dlouho 🙂

  9. Taky jsem loni měla potřebu hrozně pěstovat 😀 A vlastně bych se k tomu měla konečně dokopnout i teď… Uvidíme.- Na roušce mi nejvíc vadí, že se nemůžu pořádně nadechnout. A občas mě tlačí za ušima (mám brýle) a gumičkovou mít nemůžu (mám moc malý uši).- Dřív jsem dost psala dopisy a občas mi to chybí, nějak ale myslím, že už by se to nedalo. Naposledy jsem dopis poslala určitě před několika lety, ale nevím přesně.- Já tohle věčné přestavování nemám ráda, věci prostě mají svoje místo a nemělo by se měnit 😀 Uznávám, že je to občas komplikace…- Pořád jsem na vlně Twin Peaks, takže bych někde chtěla Douglasovu jedli a cítit, jak voní!- Přemýšlela jsem nad tím a asi pastelově zelený. Ty jásavé barvy mě moc neba.- Osobně pak cítím velkou satisfakci a štěstí, vydrží mi to nějakou dobu a pak přijde další sen, který mě žene dál :)A ještě k předchozímu článku a komentáři – u tuhého šamponu vidím benefit hlavně v tom, že je bez obalu a dlouho vydrží. Přímo efekt na vlasy nevím… Přijde mi možná, že je pak mám takové lehčí, ale možná si to jen nalhávám. Ale teda Lush není úplně přírodní.Měj se fajn a víš jak, kdyby cokoliv, můžem si psát 🙂

  10. Krásný krásný článek ❤️ Nemůžu si ani vybrat, co se mi líbilo víc, ale ta fotka těch palačinek a knihovničky s tulipány, ach ❤️ 😀 Moc pěkně píšeš a co týče školy, neboj, ono to takhle ze začátku na všechny působí a bude líp 🙂 Ani se nenaděješ a budeš na doktorátu 🙂 A co se týče otázeček:- na roušce mně jde hlava kolem ze samotné roušky – ve chvíli, kdy mám brýle, tak je do dvou minut všechno zamlžené, nemůžu dýchat a vždy si nadávám, že jsem si nedala čočky 🙈 -nábytek a já je samostatná kapitola. Alespoň jednou za měsíc (nedohodneme-li se s princem tak alespoň jednou za dva), musím všechno popřesouvat a změnit 😀 Takže gratuluji ke změně ložnice a vítej v týmu #sousediajejichradostznašehostěhování- strom jsme si s princem pořídili v prvním bytu a doteď žije! (vůbec netuším jeho druh, ale je to chlapák přeživší z výprodeje z Obi 😀)- zvýrazňovače..okolí mi říká pojízdné papírnictví, protože to u nás i tak vypadá. Právě se dívám na vozík s chlupatýma propiskama a řekla bych, že mám hrozně ráda jakékoliv pastelové zvýrazňovače :)) A má otázka na tebe, jak si v karanténě držíš time management? 🙂 Dávám follow a pokud by ses chtěla vzájemně sledovat, najdeš mě na http://www.shadesofsilvie.com/Měj se krásně a stay safe ✨

  11. Ahoj! V první řadě moc děkuji za milý komentář, jsem ráda, že ses u mě na blogu zastavila. :)Hele popravdě nám byl náš soused, kvůli jehož bezohlednosti jsme částečně stěhovali, fakt ukradený, dokonce když jsme něco upustili, tak jsme se smáli, že musí být nadšený zhruba jako my někdy ve dvě ráno. 😀 No, můj time management je takový různorodý a asi ne úplně stoprocentně efektivní. Nejvíc mi pomáhá, když nějaký úkol dělám pokud možno hned, pak se mi totiž stává, že během jiných dnů zapomínám. Výpisky si většinou dodělávám o víkendu, stejně tak čtu zadané texty. Jinak se snažím zapojovat co nejvíc cvičení, ideální je to ještě před první ranní přednáškou nebo v pauzách mezi jednotlivými přednáškami. Večer už se k ničemu nedokopu. 😀 Také jsem se u tebe stavila a určitě jsem tam nebyla naposledy. Díky a měj se! 🙂

  12. No jo, bez balkónu a dobrých parapetů je to trochu obtížné, ale stejně mě baví pozorovat, co umře a co nás přežije. 😀 Taky jsem zjistila, že mám na roušku malé uši. A ty brýle, to je asi kapitola sama pro sebe. 😀 Na dopisování s tebou strašně ráda vzpomínám – vždycky jsi poslala barevnou obálku a měla jsi boží rukopis. To bejvávaly časy. 😀 Tvůj přístup ke splněným snům se mi strašně líbí a ráda bych to tak měla… jak na to? 😀

  13. Jo, taky by mě zajímalo, co se musí stát, jestli je dobré počkat na nějaký moment, nebo je to jedno… Jako já chápu, že chce Modrý počkat, až aspoň dostuduji bakaláře, ale stejně jsem taková nedočkavá. 😀 Držím ti palce a klidně seber odvahu! 🙂

  14. Jo, přesně tenhle problém se šoupáním nábytku v malém pokoji jsem měla.. no, vlastně celý život doma. Vždycky jsem měla malou místnost, útulnou, ale prostě takovou nevariabilní. 😀 V jednom pokoji byl problém se sklopeným stropem a jedním oknem, v druhém zase byly okna dvě, ale postel mohla být jen na jednom místě, v těch ostatních by u zdi vznikala plíseň.. No, teď taky nemáme tolik možností a vlastně ani nemám velké chutě stěhovat, ale přehodit celé místnosti dávalo smysl. Vlastně jsme jinak jakousi skladbu zachovali. 😀 Ale tvůj pokoj s výklenky a balkonovými dveřmi musí být krásný! :)Mrzí mě, že ty vzpomínky všude tak bolí… ale aspoň převládají hezké vzpomínky.

  15. Hele, s mým studiem to nabralo hezký obrat. 😀 Momentálně studuji ten double-degree překladatelský obor, jak jsme se o něm kdysi i spolu bavily. Je to vtipná cesta no. S právy jsem sekla v lednu a hned jsem se pokusila kontaktovat studijní oddělení a zeptat se na možnost změny studijního oboru, abych nemusela celý půlrok čekat. Nevím, jestli mi pomohlo, že jsem mohla prokázat, že jsem se na to překladatelství dostala v Praze, nebo jestli je to prostě tím, že jsou profesoři na Institutu slavistiky v Lipsku velmi milí, vstřícní a chápaví, ale nakonec jsme se dohodli. Teď jsem oficiálně ještě student na právnické fakultě, ale chodím na všechny povinné i volitelné předměty z druhého (a vyšších semestrů). Příští semestr (třetí) se budu moct přihlásit ke studiu tohoto oboru oficiálně a budu moct prokázat složené zkoušky a tak. A budu muset mít předměty jak z třetího, tak z prvního semestru. Ale profesoři věří, že se to dá zvládnout, a já v to taky doufám. No a pokud se hranice někdy otevřou, měla bych pak v třetím roce studia jet do Prahy. 😀 Budu ti držet palce se státnicemi! A moc děkuji ^^

  16. No, nevím. 🙂 Já si myslím, že nízké sebevědomí se sebeláskou nesouvisí (ač to některé články a knihy tvrdí). Já jsem také sama se sebou spokojená a mám se ráda, ale sebevědomím zrovna \”nepřekypuji\”. Naopak. Měla jsem i období, kdy jsem si říkala, jak nic neumím a nezvládám tak, jak bych chtěla… pak jsem postupem času pochopila, že sebevědomí spíš souvisí s uznáním. Ať už ode mě samé. Není to o tom, říct si: \”sluší mi to\” (i když i to je strašně důležité!), ale o tom, říct si: \”dneska jsem zvládla…, dneska se mi povedlo…\”. Stačí něco maličkého (vlastně ze začátku to musí být něco maličkého), a ono se to pak samo najednou překlopí. Ale trvá to. Dlouho. Jinak, krásný článek! 🙂 Radostí je všude kolem! A máš krásně barevné snídaně! Obdivuji tě, že se toho držíš. 🙂 Já bych to nedala! Klobouk dolů.

  17. Super článek, mám ráda tyhle články s fotkami. :)) Jídlo na každé fotce vypadá skvěle! Taky se snažím teď jíst vyváženě, dokonce si i jídlo vážím a počítám, abych jedla správně. A helemese, 1,5kg za týden. 😀 ale je to začátek (další), takže pak už to půjde pomaleji: :DS tím sebevědomím to mám podobně… na jednu stranu se mám ráda, občas si myslím, že mi něco sluší, ale na druhou stranu, když jsem někde mezi lidmi, trpím, protože si myslím, že moje kamarádky se všem vždycky budou líbit víc, než já. A to vzhledem a možná i celkově chováním a chytrostí, nebo jak to říct. :DA odpovědi na otázky?? ………Co vám nejvíc vadí na nošení roušky? – Vadí mi, že se mi zapařuje obličej a že nemůžu nosit rtěnky a brýle (ty se mi zamlžují). 😀 :DKdy jste naposledy odeslali nějaký dopis? (Myslím osobní, nikoliv úřední.) – To už je hodně dávno.. :))Šoupete rádi nábytkem v pokoji/bytě? Co všechno už vaše čtyři stěny zažily? A dokážete si představit, že byste teď dali třeba postel do jiného rohu místnosti? – Moc ne, protože doma nemám úplně moc nábytku. 😀 Přestavby mě baví, nejradši bych doma dělala změny, ale není na to moc prostor. 😀 A postel mám na ideálním místě, takže ta se ani nikam přestěhovat nedá. :DKdybyste mohli zasadit strom – jaký by to byl a kam byste ho zasadili? (Nemusí to být úplně realistické.) – To je hodně zajímavá otázka! 😀 Já bych asi strom zasadila k babičce na zahrádku, a byly by to třešně, protože je mám ráda! :DJakou barvu zvýrazňovače máte nejraději? – Tutově růžová. Růžovou mám ráda všude. 😀 Ale zvýrazňovače moc nemusím. 😀 Raději si to napíšu rovnou nějakou barevnou gelovkou nebo fixkou. :DCo se stane, když se nám splní sen? – Objeví se další sen!! 🙂

  18. Rúško mi nevadí.Listov píšem dosť a zajtra chcem odpísať na list, ktorý som dostala z Anglicka. Potešilo ma, že sa rozšíril počet štátov, do ktorých sa dá posielať zo Slovenska pošta, takže tie, čo tu čakali na odoslanie, budú už o pár dní na ceste. 🙂 Posteľ nepresúvam, ale malé skrinky občas áno. Takú väčšiu zmenu som tu mala pred niekoľkými mesiacmi v tom, že mi pribudli poličky, tie dostali svoje miesto okamžite.Nemám rada žltý zvýrazňovač, lebo mi skoro vždy vybledne. Ale v poslednom čase používam radšej farebné ceruzky. K bullet journalu – neviem, či poznáš, na Facebooku je česká skupina bujocz, kde riešia také praktické veci, ako si čo plánovať a zaznamenávať, nie ako tomu robiť profesionálny dizajn. Našla som si tam niekoľko dobrých nápadov.

  19. Těší mě, že se vm povedlo lépe zorganizovat byt!Co vám nejvíc vadí na nošení roušky? Hlavně v teplém počasí mám po chvíli závratě a lapám do dechu.Kdy jste naposledy odeslali nějaký dopis? (Myslím osobní, nikoliv úřední.) Já teď posílám hromady dopisů, poslední odešel někdy tento týden a čekám až dorazí do Čech (to zabere aspoň týden.)Šoupete rádi nábytkem v pokoji/bytě? Co všechno už vaše čtyři stěny zažily? A dokážete si představit, že byste teď dali třeba postel do jiného rohu místnosti? Jelikož nežiju ve vlastním domě, tak toho moc stěhovat nemohu. Ale nedávno jsme přestavovali pokoj malého a byla to rzohdně změna k lepšímu!Kdybyste mohli zasadit strom – jaký by to byl a kam byste ho zasadili? (Nemusí to být úplně realistické.) Já bych zasadila pár olivovníků a možná nějako palmu na zahradě, abych si tam vytvořila takové malé středomoří.Jakou barvu zvýrazňovače máte nejraději? růžovou možnáCo se stane, když se nám splní sen?

  20. a na sen jsem zapomněla :DMyslím, že kdyby se mi splnil nějaký z mých nočních snů, byl by to dost veliký blázinec, mám šílené sny. Ale co se týče snů a cílů v životě, to bych určitě měla velkou radost.

  21. Skvelé pokračovanie. A teraz skusim odpovedat na tie otazky:Co vám nejvíc vadí na nošení roušky? Asi to, že nemožem nosit rúž na pery.. Teda možem, ale je to bezvyznamne, ked ho nie je vidno.Kdy jste naposledy odeslali nějaký dopis? (Myslím osobní, nikoliv úřední.)Tak to bolo asi v obdobi ked som mala tak 12, 13 a dopisovala si s kamaratkami.Šoupete rádi nábytkem v pokoji/bytě? Co všechno už vaše čtyři stěny zažily? A dokážete si představit, že byste teď dali třeba postel do jiného rohu místnosti?Ani nie, všetko má svoje miesto a velmi nevymyšlam.Kdybyste mohli zasadit strom – jaký by to byl a kam byste ho zasadili? (Nemusí to být úplně realistické.)Nad týmto som nikdy neuvažovala, ale asi akýkolvek.. hlavne že by to bol strom, a že by bol zasadeny.Jakou barvu zvýrazňovače máte nejraději?Ružovuuuu!Co se stane, když se nám splní sen? Začneme im verit :-)Krásny večer!

  22. Moc se mi líbí všechny ty fotky – ta první přes brýle je super nápad, no a ty s těmi deníčky/plánovači mě potěšily, neboť tak obecně jakmile mohu nahlédnout k někomu do plánovacích prostředků, udělá mi to radost. Možná píšu i vyhledávám až moc článků na téma \”jak si plánuji život\” (aspoň v porovnání se svou chaotičností, která mi ale vlastně do jisté míry vyhovuje, protože bez ní bych to nebyla já), ale kdybys o tom čistě náhodou někdy chtěla napsat, s radostí bych si to přečetla. :)Téma sebevědomí a sebelásky je pro mě složité a taky úplně nevím, jak moc jsou tyto dvě záležitosti propojené. Přesněji řečeno, nevím, čeho mám míň. S tím, že nic nevystuduji, se taky občas trápím. Donedávna jsem si myslela, že aspoň mám jistou vyhlídku práce, kdybych opravdu musela skončit i se druhou školou, ale koronavirus vším posunul tak, že ani to není jisté. Několikrát jsem si říkala, že tohle není možný a že s tím seknu, ale pak jsem si uvědomila, že nemůžu. A až tohle všechno bude za námi, asi začnu šířit povědomí o tom, že \”studuji pedagogickou fakultu\” neznamená \”mám nohy hozený na stole a nic nedělám\”. Opravdu mě mrzí, že to je tak častý názor.A teď k tvým otázkám:Na rouškách mi vadí, že je mi v nich vedro. Včera jsme měli fakt skoro třicet stupňů a poprvé jsem zažila, že jsem se dusila v roušce. A taky mi přijde, že čím dýl se nosí, tím míň se dodržují ty hygienické aspekty – prostě, všichni si na tu roušku stejně sahají.Osobní dopis jsem posledně psala minulý týden. Před tím ale uplynul skoro rok, co jsem psala dopis příteli na skautský tábor… moc dopisů nepíšu, což je škoda, protože když už nějaký píšu, uvědomím si, jak je to vlastně pěkný.Na přesouvání nábytku je u nás doma spíš mamka. A u mě v pokoji konkrétně nevím, jak jinak by se to tam poskládalo, kdybych si šoupla postel do jiného koutu místnosti… ale asi bych z toho neměla žádnou extrémní újmu. Jen já tak obecně na ty interiérové předělávky a dekorace a tak moc nejsem.Strom bych nejraději zasadila někam, kde stromy chybí. Pár let zpátky pokáceli mé oblíbené stromořadí topolů v ulici s příhodným názvem Podzimní, tak třeba tam…Zvýrazňovače jsem si nedávno koupila, v pastelových barvách, aby mi tolik neřvaly v sešitech, a všechny jsou moje oblíbené, ačkoliv jsem nepředpokládala, že je skutečně tolik využiji, když jsem si je kupovala. Asi jsem už vyrostla z fix a pastelek, v penále mám už jen psací potřeby a tyhle zvýrazňovače. Mému srdci nejbližší je asi pastelově zelený a pastelově oranžový.Splněné sny se liší situaci od situace. Většinou v souvislosti s tímto tématem vždycky zmiňuji Wolkerovu Baladu o snu (ale mnoho lidí odmítá přemýšlet nad skutečným významem toho textu). Můj splněný sen je třeba postupné uvolňování přísných opatření, nebo jednička ze seminární práce, nebo vidina setkání s přáteli.

  23. Tvoje články čtu pravidelně, ale komentovat budu zase po příšerně dlouhé době… Vždycky s tím co napíšu nejsem spokojená nebo se mi to smaže… Stejně jako u \”žluté ponorky\” (mimochodem mi to přijde geniální) plácala jsem se v dost podobné krizi a rozepsaný komentář se mi smazal, asi to tak mělo být a já nešířila to negativní… Dost bylo úvodu 😀 Na rouškách mi jednoznačně nejvíc vadí mlžení brýlí, trochu to teď s tím teplým počasím přešlo, ale teď mi chybí ten čerstvý jarní vzduch… Ano, interiérové změny jsou super, jednou za dlouhý čas, ale potom si člověk říká, jak je to najednou hezké. Stejně jako když jsem si před čtyřmi lety vymalovali a přeskládali pokoj… Bylo to super najednou jsem měla víc prostoru pro sebe a mnohem lepší pocit… Teď už bych zase pomalu potřebovala změnu… Zvýrazňovače vezmu z druhé strany: nemám ráda oranžovou, nebo ji spíš nepoužívám a pak mi vždycky zbyde poslední… Bůhví proč je u mě většinou všechno podtržené oranžovým zvýrazňovačem odsouzeno k zapomnění 😀 O víkendu jsme si udelali výlet do údolí, kde jsme zasadili malou borovici, když se brácha narodil, už jsme tam zase pár let nebyli a je to pěkný strom na to, že tenkrát byla menší než mé skoro čtyřleté já… Nemytí vlasů jako pokus určitě dobrý, nejdýl jsem si vlasy nemyla asi během svaťáku před maturitou, nikam jsem nechodila tak se mi nechtělo 😀 jinak už si nevím jak dlouho myji vlasy tuhým mýdlovým šamponem, nemám je sice úžasné jemné a nadýchané, ale celkem mi to vyhovuje, dlouho jsem řešila problém že mi klasické šampony nešly vymýt… A co se musí stát, na jaký moment se čeká? Vlastně nevím, stalo se to jaksi dřív než jsem nad tím stihla začít dumat nebo být nedočkavá 😀 Akorát stejně čekáme, pořád bydlíme a studujeme každý jinde… Díky za Tvoje radostné články 🙂

  24. Já mám vážně ráda, když články překypují barevnými fotkami. 🙂 A to tvůj článek splnil naprosto na jedničku, navíc všechno vypadá krásně. 🙂 Pokusím se závěrem ještě odpovědět na tvé otázky. Ohledně roušky mi rozhodně nejvíc vadí to, že se mi zamlžují brýle. 😀 Osobní dopis klasicky na poště jsem odeslala možná někdy před deseti lety, pokud se počítá online, tak jsem si předloni psala dopis svému budoucímu já. 🙂 V pokoji co mám u našich to není dost dobře možné, protože postel je pevně přimontovaná u stropu a se zbylými věcmi se také tak snadno pohnout nedá, takže nábytkem nešoupu. 🙂 Jako strom bych asi zasadila třešeň, mám ji ráda a bylo by to na zahradě našeho domečku, který zatím s přítelem předěláváme. 🙂 Dneska už sice zvýrazňovač moc nepoužívám, ale když ano, tak většinou sáhnu po žluté. A co se stane, když se nám splní sen? Já myslím, že nastane spokojenost. Já se právě pokouším si jeden velký sen splnit, jsem zatím pořád na cestě, ale už teď jsem daleko spokojenější než na začátku tohoto rozhodnutí. 🙂Lucka z Seriouszone

  25. Moc pěkně napsáno. Vzhledem k tomu, že jsem tu poprvé, těžko se můžu považovat za věrného čtenáře. Přesto si dovolím zareagovat na jednu z otázek, protože jsem dopis napsal a poslal právě včera. Dlužno ovšem dodat, že to bylo poprvé asi po čtyřech letech, takže jsem ani netušil, kolik to dnes stojí :-). A na okenním parapetu mám květináč s desetiletým dubem, který jsem si kdysi vypěstoval z žaludu památného svatováclavského dubu ve Stochově. Není to sice zrovna optimální místo, ale nějak se od stromku nemůžu odloučit. Rád ho poskytnu komukoli, kdo mi bude garantovat, že se u něj dub bude moct vyvíjet nerušeně nejméně 1100 let po vzoru svého rodiče, ale do toho se – zvlášť v době, kdy si nikdo není jistý, co bude zítra – kupodivu nikomu nechce :-).

  26. Myslím, že v tomhle máš pravdu – opravdu se člověk musí umět pochválit a nečekat, až to udělá někdo jiný. I proto, že každý má jiné hodnoty a když tě někdo pochválí za něco, čeho si sama tolik nevážíš, a naopak to, co oceňuješ, zůstane nepovšimnuto, moc to člověku nepomáhá. Takže bychom se měli umět pochválit sami a být hrdí na to, co jsme zvládli, i kdyby to byla ze společenského měřítka zbytečnost.Moc děkuji za komentář! 🙂

  27. Ahoj a děkuji za komentář! 🙂 Wow, gratuluji k prvnímu úspěchu a držím palce do pokračování! Já sama nějaké extra změny (rychle) neočekávám, protože už teď jsem taková svalová hmota obalená v tuku. 😀 A souhlasím, taky se vždycky vedle kamarádek cítím jaksi horší. Zároveň si s nimi ale rozumím, takže bych je samozřejmě nevyměnila. Já měla s gelovkami vždycky problém, že jsem je zvládla rozmazat dřív, než zaschly 😀

  28. Moc děkuji za komentář! 🙂 Souhlas, odeslání dopisu není dneska už vůbec levná záležitost, pamatuji si časy, kdy jsme ve skautské kápézetce nosili známku za 10 korun. Kde tyhle časy jsou… 😀 Jů, příběh s dubem je zajímavý. Jestli někdy budu mít zahradu, která by poskytovala vhodné podmínky, určitě se ti ozvu! 😀

  29. Moc ti děkuji za komentář! :)To zamlžování brýlí je fakt naprd, a to je duben (květen)! Neumím si to představit v zimě… 😀 Držím ti s tím snem palce, aby se ti opravdu povedlo splnit si ho! :3

  30. Díky za skvělý a milý komentář! Škoda, že ti je nemůžu s radostí oplácet, protože pokud koukám správně, poslední článek máš z roku 2017. Určitě bys zase měla někdy o nějaké knížce napsat! 🙂

  31. Jo, poličky bych taky ráda, ale nemáme vrtačku. 😀 Díky za tip, určitě se na tu skupinu zkusím podívat. Vlastně s tím právě mívám celkem problém, když vidím spoustu těch úžasných stránek na Pinterestu – jak si přes toto umění organizujete život? 😀 Takže díky!

  32. Moc děkuji za komentář! 🙂 Jo, fotky přes brýle asi nejsou nic originálního, ale pořád mají takový zvláštní úhel, který se mi líbí. 😀 Samozřejmě, že když nosíš brýle, časem si na ty obroučky zvykneš a přestaneš je vnímat. Jo, taky mám popravdě pocit, že toho dělám mnohem víc. Možná je to způsobené tím, že toho mnohem víc dělám aktivně. Rozhodně se musím v každé hodině zapojovat, poslouchat, přemýšlet, mluvit, doma číst a psát a překládat… na právech jsem všechno dělala spíš pasivně. Ale možná s tím teď trávím tolik času proto, že mě to prostě baví. Popravdě rouška a hygiena, to je celé dost vtipná záležitost. Včera jsem viděla paní, která než došla k obchodu, měla roušku nasazenou na čele jako čelenku, pak si ji prostě dala na pusu/nos a šla dovnitř. 😀 Pastelové zvýrazňovače jsem si taky zamilovala, jen škoda, že ten oranžový nemám. Jsem ráda, že máš splněno pár menších snů, podle mě je super, když za splněný sen považuješ i takovéhle věci, dělá ti to pak větší radost. 🙂

  33. Jé, jo takhle 😀 No trable se sousedama jsou vidím všude podobné 😀 Alespoň teď budete mít v pokoji větší klid 🙂 Víš jak se to říká, všechno se počítá a už jenom z tvého přístupu jde vidět, že k tomu přistupuješ opravdu svědomitě. 🙂 S ranním cvičením to mám stejně, ale jenom pokud nemusíme mít na semináři zapnutou webku, to by čekalo na ostatní pěkné překvapení. 😀 A večery jsou prosímtě na odpočívání a čtení, že jo 😁A moc děkuju, také se měj krásně ✨

  34. Zlati, zjistila jsem, že nejen ty si děláš poznámky na seminářích a přednáškách, ale i já sama si musím dělat poznámky při čtení tvých článků, neb jsou rozsáhlé a na konci už nevím, na co jsem chtěla reagovat na začátku.To však neber jako výtku! prostě píšeš s chutí a máš pořád co říct. A mě se tvoje články líbí, i série fotek, kde mám chuť olajkovat každou z nich a až pak si uvědomím, že nejsem na fejsbuku 😀 Snídaničky máš pěkně barevně vyladěné. Gratuluji k staronovému bytu, někdy přešoupnutí nábytku opravdu pomůže a byt získá ńový rozměr. Stěhování nábytku měla v oblibě moje máma, byla schopna každý rok přeházet nábytek v kuchyni, v obyváku i v ložnici. Já jsem spíš konzerva.Zaujala mě otázka sebevědomí. Spís i myslím, že nejistota v otázce budoucnosti (dostuduji? nedostuduji? najdu potom adektátní práci? nebo budu do smrti prodávat hamburgry? – na ty otázky: myslím, že dostuduješ i najdeš adekvátní práci. Nebo práci, která tě bude nějak bavit. A dokázala jsi toho už spoustu, myslím že na hromadu věcí můžeš být oprávněně hrdá. Možná jsi na sebe hodně náročná, což tě zas vede k tomu, pracovat na sobě, takže určitá náročnost je jen ku prospěchu (jen by neměla převládnout nad možnostmi a schopnostmi, ale to není tvůj případ).Ke stromku – zkus ho věnovat vašim, aby ho vysadili na zahradě nebo před domem. Bude to jako amulet. K otázkám samým… roušky beru jako nezbytné zlo. Co mi vadí? že je v ní za chvíli horko (v létě si to nedovedu ani představit). Že vyběhnu na autobus a uvědomím si, že jsem ten kus hadru zapomněla vzít, naštěstí stíhám se vrátit. Že mi leze do očí nebo se naopak uvolňují šňůrky. Že se blbě uvazuje (mám dvě jednorázové, které jsou jen přes uši a ty jsou lepší). Jinak jestli protestuji proti samotnému nošení – některá pravidla mi připadají přehnaná (nač mít na hubě hadr někde v lese, kde jsou jen stromy a veverky?), jiná pochopitelná – obchody, mhd, nebo tam kde je víc lidí pohromadě. Doufám že to bude mít konce.Skutečný dopis? Nepamatuji si. Je to hodně let, i když si už dost let plánuji, že nějaký dopis napíšu, jen tak, pro radost, kamošce, bráchovi, strejdovi, sestřence, nebo někomu z blogu. Ale pár dopisů jsem dostala a měla z nich skutečnou radost.Ke stěhování nábytku – jsem spíš konzerva. Ale párkrát jsem se skříněmi, křesly i postelí šoupla a vždycky byl výsledek lepší než ten původní. V současné době mám asi nejlepší možné uspořádání, takže šoupání nábytku bude jen z příčin malování – a pak vrácení na původní místo.Strom. Kdyby byl jediný a mělo by to být doma, tak asi třešeň srdcovku. Kdyby byl jediný a mělo by to být kdekoliv, byla by to lípa, sladce vonící. A kdybych měla zahradu, chtěla bych od každého stromu kus. 😀 Teda jeden strom od každého druhu… včetně moruše. Jedlas někdy moruše? Jsou skvělé, jen se s nimi nedá nic moc udělat, na zamražování nejsou, na zavařování taky ne, možná na rozvar ve stylu marmelády. Ale čerstvé – fantazie.Sen by se mi splnil, kdyby mi přežily ty dvě kočky, co mi umřely takměř před očima během jednoho roku. A sen by se mi splnil, kdybych aspoň na pět minut mohla obejmout tátu a mámu. Jinak už moc snů nemám, spíš přání, abych byla zdravá a udržela si práci co nejdýl. Ale být mi dvacet, mám ty sny určitě úplně jiné – vidět Paříž (třeba v šedesátých letech), být pár měsíců v New Yorku, navštívit několik zemí – a to vše teleportem, neb nesnáším cestování samotné. 😀 Barva zvýrazňovače – růžová a oranžová. Ale kdybych je měla střídat, přidala bych i zelenou, kvůli barevné výraznosti. Otázka mě napadla na začátku, hrome, a než jsem dopsala tenhle koment, vykouřila se mi z hlavy. Zapomněla jsem si udělat poznámku. Aha, už to vidím.Který z Doctorů ti byl nejsympatičtější?A který díl se ti líbil asi nejvíc?

  35. Twin Peaks! Skvělý seriál, tohle jsme hltaly s kamarádkou, když jel poprvé (jo, už jsem ta, co zažila Šemíka :D) a hádaly jsme, kdo zabil Lauru Palmerovou a rozpitvávaly každej díl, který jsme viděly, a dostávaly chuť na třešňové koláče a fascinovalo nás to množství koblihů a přišly díky tomu na jméno Angelo Badalamenti a koupila jsem si kvůli tomu knihu o Davidu Lynchovi.

  36. Vlasti, s tím sebevědomím je to tak. Společnost je k nám odmala kritická, jakákoli forma individuality se nenosí. Na každej životní postoj či názor se ti sejde sto blbejch keců. Je strašně těžké se od toho izolovat a cítit se v pořádku. Není to ale nemožný. Důležitý je poslouchat a opakovaně se vystavovat pozitivním věcem. Číst lidi, který tě inspirují, poslouchat lidi, který tě naplňují optimismem. Vnímat svý silný stránky a přestat se postupně zlobit na ty slabší. Budem ve svý hlavě celej život. Musíme se naučit si důvěřovat, že to zvládnem. Já to taky ještě neumim, proto mi to tolik zarezonovalo. Ale učím se. Ty taky. Bude dobře.

  37. hehe. pamatuju známky za pět…. ááá. miluju pohlednice. až to půjde, budu je zas rozesílat těm, který miluju. obrázek a day keeps the death away!

  38. Tak já se znovu hlásím, a musím se pochlubit – už jsme pár dní zasnoubení. Bylo to krásné, a mám pocit že od té doby se milujeme ještě víc, a chováme se k sobě hrozně hezky. A ptala jsem se ho, zda byl nějaký konkretní moment, a prý o tom přemýšlel poslední měsíce, ale nejvíc ho přesvědčilo když jsme spolu strávili 3 týdny v kuse ( a to nebyla žádná dovolená ani odpočinek ale pracovně). Je to hrozně dojemný okamžik. A opravdu přeji z celého srdce všem, aby ho zažily! Věřím že i u Tebe to přijde brzo! ❤️

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *