Seznam radostí poprvé

Velikonoce neslavíme, v lednici došla zelenina a hranice pořád zůstávají zavřené. Stále ještě jsem nezačala běhat, popraskaly mi rty a bolí to, ráno mi dělá problém vyhrabat se z postele a stýská se mi po lidech a zvířatech. Tak tohle je přesně ukázka toho, jak tyto seznamy, můj nový “projekt”, vypadat nebudou. Můj život je pestrý a plný všemožných emocí, zážitků, myšlenek, a nemá cenu si namlouvat, že se vznáším na obláčku nebo že ostatní přece žádné starosti nemají. To ale neznamená, že se tím nechám unést a že budu upínat k těm neradostným věcem. A proto jsem se rozhodla psát jakési šťastné seznamy (kdo nemá rád seznamy?) a snažit se více si vážit toho dobrého (jak originální myšlenka!). Tak tedy, směle do toho.

  • Začal letní semestr, online přednášky jsou skvělé, i když bych se s těmi lidmi ráda seznámila osobně. Můj rozvrh je celkem nabitý, protože mám namíchané předměty ze dvou studijních oborů a ze tří ročníků, ale zatím mě to všechno baví. Lidi jsou přátelští, němčina občas nesrozumitelná, ale všechno vypadá nadějně. S několika “spolužačkami” jsem už navázala kontakt.
  • Našla jsem si hezkou šablonu na blog, přizpůsobila si ji svému gustu (a přitom se hrabala v tom hrozném PHP nebo v čem je to napsané; což bych ještě před měsícem nezvládla!) a při zprovozňování odkazů objevila kouzlo Pinterestu. Do pořádku nedávám jen měsíce zanedbávaný blog, ale také své deníky, diáře a plánovací sešity (pořád ještě se bráním slovům “Bullet Journal”, protože mám pocit, že to na mě vyvíjí jakýsi tlak mít svůj sešit perfektní). Opět jsem se v tom všem našla.
  • Udělali jsme si s Modrým takový spontánní večerní “výlet” na “kopec”. V podstatě šlo o pouhé prodloužení naší procházkové trasy o pár kilometrů do mírného svahu, z něhož nic moc vidět není, ale zase je tam lavička, obzor a takový nepopsatelný klid. Cestou tam jsme si povídali, cestou zpět jsme hráli slovní fotbal v angličtině a nějak jsme to vydrželi ještě pár hodin poté, co jsme přišli domů.
  • Také vás fascinují krásné dlouhé vlasy? No jo, jenže jak se o ně starat? Rozhodla jsem se udělat na sobě takový experiment: prostě si nějakou dobu nemýt vlasy šamponem. Bude mi z nich po týdnu kapat olej? Nebo si budu moct doma uspořádat menší punkový koncert? Nestalo se ani jedno. Zhruba po týdnu se “mastnota přestala šířit” a vlasy se tvářily celkem v pohodě. Přirovnala bych se zhruba k ovci a své mastné vlasy k vlně. Ano, po čtyřech týdnech jsem si řekla, že by to chtělo změnu, a šampónem a kondicionérem vzpružené vlasy byly jemné a fluffy a tohle všechno. Ale prostě mám radost z toho, že jsem to vyzkoušela, že jsem vůbec měla tu možnost, protože běžte mezi lidi s mastnými vlasy, aniž by na vás pokřikovali “Mašťáku!”…
  • Zjistila jsem, že jednou z mých silných stránek je umění improvizace v kuchyni. Asi je to přirozený vývoj, protože jsem zbrklá, nepozorná, zapomnětlivá a často prostě musím improvizovat, chci-li připravit nějaké poživatelné jídlo. Výčtu mnoha příkladů vás ušetřím, posledně se mi ale třeba nepovedlo piškotové těsto, a tak místo Kinder řezů vznikl tvarohový koláč.
  • I když si uvědomuji, že ono číslo “počet kroků” je strašně relativní a spíš závisí na tom, kolikrát máchnete rukou nebo jak často u sebe máte telefon, stejně mi udělalo radost, že za poslední dva týdny jsem dokázala až na dvě výjimky každý den tu hranici deseti tisíc kroků překročit.
  • Spoustu radosti mi do života vnesl mezilidský kontakt. Modrý. Rodiče. Sestry. Prarodiče. Dědova sestra žijící ve Švýcarsku. Adewaelle. Valeriija. Bára. Všichni, kdo mi v posledních dnech napsali nějakou zprávu či komentář. Nějaký neznámý cyklista, který mě nečekaně pozdravil a mile se usmál. A tak dál.
S radostí jsem četla: Chrám Matky Boží v Paříži (V. Hugo), Das Urteil (F. Kafka), spoustu statí a výtažků z knih (týkajících se většinou západoslovanské lingvistiky, literární vědy, komparatistiky nebo lexikologie).
S radostí jsem zhlížela: obě série seriálu Sex Education, prvních několik dílů Doctora Who v němčině (s Billiem Piperem), několik historických dokumentů, filmy Garfield a Kouzelný meč: Cesta na Kamelot.
S radostí jsem hrála: Overcooked 2 a Minecraft
Seznam otázek pro věrné čtenáře:
  • Koukáte se na filmy/seriály raději sami, nebo s nějakou společností?
  • Jak pečujete o své vlasy? A existuje v tomto směru nějaký ideál?
  • Která děsně populární věc vás štve, ale zároveň se vám líbí a láká vás? 
  • Kdybyste každému ročnímu období měli přiřadit jednu barvu, která to bude? A proč?
  • Umíte psát rovně? (tj. bez nalinkovaného sešitu) A jak jste na tom s kaligrafickým písmem?
  • Vzpomínáte si, co jste dělali před čtyřmi dny v pět hodin odpoledne?
  • Kdybyste měli vytvořit takový krátký seznam radostí, co by obsahoval?
Mějte se krásně, neztrácejte naději a kdybyste měli nějaké přání, o čem byste na tomto blogu chtěli číst, klidně mi napište.
Vlasta

33 thoughts on “Seznam radostí poprvé

  1. To je fakt krásný článek! 🙂 Závidím ti ty kroky a výlety a procházky. I když je fakt, že jsem už R. řekla, abychom tenhle týden šli na brusle. Po ránu se chceme místo válení v posteli jít projít, ale dnes jel do práce a já vstávala o něco později. Těším se na to, jen mám problém – občas si něco fakt beru, a když je člověk spoután všemi nařízeními a do toho jsou všude diskuze o tom, že mám prostě sedět na zadku a nejít ven… Blbě se tomu vzpírám, ale měla bych to prostě napravit. Není to zdravé být jen doma a není to tak zlé. Jinak jsem včera poprvé v životě cvičila zumbu podle online streamu z fitka. Nešlo mi to, ale bylo to super. Pustím se do hledání zumby na youtube a budu ji cvičit i tak. 🙂 Ale jinak – Velikonoce nám přinesly pár návštěv. Před čtyřmi den, okolo té páté :), kamarádka, v sobotu rodiče a včera se stavil kamarád (jisté tradice dodržujeme :)). Poslední dny jsem také pekla – mazanec, vanilkové sušenky, beránek, velikonoční sekaná a borůvkový koláč i strašně boží chleba. Mám radost z toho, že to, co upeču, lidem chutná. Že něco takového i umím. Taky jsem přes víkend dopsala dva protokoly. Už jich mám hotových 6 z 9, za chvíli to už budu mít vše. A tím hotový předmět. Pořád čtu Pottera v ruštině – po pár stránkách, ale už jsem se dostala k tomu, že už je v Nebelvíru. Ten překlad je tedy strašný. Většinou jen přepis do azbuky, ale občas ne. Třeba Havraspár je jediná kolej, která není přepsaná, udělali z něj \”vranzor\”, když ti to přepíšu do latinky (nejsem si jistá, jestli umíš azbuku), a Snape je \”Zlej\”. Jo, fakt. Jinak tam máš Dumbledore, Gryffindor, nepřechýlená jména žen a do toho toto. A roste mi salát, pomalu ho budu muset přesunout do truhlíku. Třeba se chytí, ze semínek vyskočil krásně. Na seriály teď dost koukám – poslední dobou hlavně na Hvězdnou bránu, kterou R. zbožňuje. Prvních šest sérií jsem viděla již dříve, teď už jsme viděli sedmou a osmou a jsme na začátku deváté. Je to fajn. Měj se krásně a měj stále radost!

  2. No, výlety jsou opravdu jen \”výlety\”. 😀 Ale je to zvláštní no, jak se všechno mění, včetně vnímání místa, kde trávíš čas. Před pár měsíci jsem lidem, co bydlí v Praze, Lipsku, Brně, prostě zkrátka v nějakém velkém městě, záviděla, že pořád chodí za kulturou a tak. Teď jsem ráda, že se můžeme jít tady v té díře projít a potkáme leda tak pár cyklistů nebo ovce. 😀 Jů, kdybys našla nějaké normální zumba video, určitě mi pošli odkaz 😀 A držím palce se zlepšováním. 🙂 😀 Je super, že to, co uvaříš, lidem chutná. A hlavně že to máš komu strčit. 😀 My si většinou vaříme a pečeme jen pro sebe… ale třeba se to, až tahle izolace pomine, zlepší a budu moct něco vyrobit. I když asi z toho nemám takovou radost jako ty, protože si pak stejně vždycky nadávám, že to jím i já. 😀 Nicméně ten chleba na instagramu vypadal dobře! Azbuku zatím neumím (říkám zatím, protože si možná v příštím semestru zvolím nějaký jazyk jako předmět, muhehe). Ale nevím, jestli si v ruštině přečtu zrovna HP no. Musí to být hrozné a divné. 😀 Každopádně držím palce, ať to během následujících let zvládneš dočíst! :)Hvězdnou bránu zbožňuje i Pavel a taky mě k tomu nějak přivedl. Viděla jsem asi první dvě série, to bylo loni nebo předloni, sakra, teď nevím. 😀 Ale teď všechna DVD zůstala v Ústí a pirátit nechceme. 😀 A ten Doctor v němčině je docela sranda, i když jak je to z roku 2005, tak je to místy vážně zvláštní. 😀 Měj se, držím palce se školou, se svatbou a se zumbou! 🙂 😀 A moc děkuji za komentář!

  3. Vážně pěkný článek!Osobně mě teď paradoxně, po všech těch letech, nejvíc fascinují spíš kratší vlasy, mikáda a tak. Zrovna teď bych strašně chtěla mít vlasy jako Audrey z Twin Peaks. A přidávám se k závisti ke krokům, my moc nikam nechodíme… Tak maximálně dvakrát v týdnu na nákup. A u našich jsem si zapomněla podložku, tak ani nemohu dělat jógu :DK tvým otázkám:- Jak už víš, radši koukám s někým. Když jsme doma. V kině asi nemám preferenci, i když socializace před filmem a třeba večeře nebo hospoda po jsou vždycky dobrý. Doma teď koukáme společně na Twin Peaks a Run, sama koukám na Přátele.- Vlasy si myju jednou týdně, mám takovou rutinu – dvakrát šamponem (už víc jak rok tuhým z Lushe), maska a pak kondicionér. To abych je rozčesala, mám jich hodně a když z téhle rutiny vyskočím, často jsou pak hnusný. Ale jen jednou týdně hlavně proto, že mám fobii z toho, že by se mi hrozně mastily, kdybych je myla častěji :D- Spousta seriálů, protože nejsem úplně seriálový člověk. Ale jinak… Mně se ty trendy totiž buď vůbec nelíbí anebo naopak líbí, to mě potom láká je zkusit 😀 – Jaro: zelená (všechno roste, je to čerstvý, zelenají se po zimě listy), Léto: žlutá nebo modrá (slunce a modromodrý nebe), Podzim: oranžová (obviously), Zima: bílá (taky celkem obvious)- Rovně psát umím, kaligrafie mě moc neláká (a to obecně populární kaligrafický písmo se mi navíc nelíbí)- Následuje počítání, co bylo za den… Ok, takže pátek. Myslím, že v pět jsme tak mohli rozložit Scythe, který jsme hráli. Ale já často nekoukám na hodinky, když jsem doma…- Momentálně hlavně knížky, počasí a to, že jsme spolu…

  4. Počet krokov ti velmi závidím 😀 ja by som mala na tom popracovať 😀 Inak seriály a filmy rada pozerám s partnerom 🙂 písať neviem vôbec rovno 😀 ani rovnako 😀 a zoznam radostí si robím každý večer- vďačnosť musí byť. plus pár podobných poznatkov mám u seba na blogu 🙂

  5. Při čtení jsem byla ráda, že i přes to všechno jsi našla tolik radostí 🙂 Dodalo mi to optimismu, že zase může být líp. Poslední dny byly pro mě náročné, najednou jsem měla pocit, že je všechno špatně a já nebyla schopná vůbec ničeho. Dneska už jsem se snad probudila do lepšího dne a zase věřím, že bude lépe 🙂 A k tvým otázkám.. Raději se dívám na filmy a seriály sama, nikdo mě neruší, můžu si film kdykoliv přetočit/vypnout a tak nějak si ho víc užiju.. Třeba úplně nesnáším kina, jak tam lidi křoupou popcorn, srkají kolu.. jen, když si to představím, tak mi je špatně 😀 Na vlasy používám ten nejobyčejnější šampon a balzám od Baley, zjistila jsem, že mým vlasům paradoxně vyhovuje nejvíce 🙂 Plus používám na konečky olejíček 🙂 Ale myslím, že jsem mým vlasům nejvíce prospěla, když jsem si je před rokem a půl přestala barvit 🙂 Upřímně ani nevím, co je teď zrovna populární… Jaro je žluté, léto oranžové, podzim hnědý a zima bílá 🙂 Nevím proč, jen vím, že mi ty barvy k jednotlivým obdobím sedí. Možná by se k jaru hodila spíše zelená, jelikož po zimě příroda nabírá nový dech a všechno se začíná zelenat, ale já mám jaro spíše spojeno s prvními slunečními paprsky, tak možná proto žlutá 🙂 Kaligrafické písmo mi nic neříká a rovně psát umím, když chci.. Většinou ale bez linek začnu škrábat a věty se mi tak pohupují po papíře. Před čtyřmi dny v pět odpoledne jsem se zrovna vrátila z procházky 🙂 Můj seznam radostí by teď obsahoval asi hlavně to, že dneska jsem ještě nebrečela. V neděli to byly tři měsíce, co mi zemřela babička, nějak to na mě padlo a poslední tři dny jsem byla taková ubrečená hromádka neštěstí. Jsem vděčná, že jsem se dneska probudila do snad lepšího dne. Jsem ráda, že jsem si přečetla kapitolu v kníže, že vím, že mám pár (téměř doslova) pravých kamarádek, které tu pro mě jsou.. Mám radost z toho, že tu teď můžu sedět v bezpečí, mít blog a psát tento komentář. A jsem šťastná, že i přes to všechno vidím jaro v jasných barvách..Another Dominika

  6. Díky za zprávy, komentáře, zkrátka za všechno! ^^Jo, krátké vlasy mě taky fascinují. Ale vždycky si říkám, že ženy s krátkými vlasy musí mít hodně velké sebevědomí, protože se prostě nemají za co schovat a ukazují světu svou tvář. Nemyslím mikáda, spíš vyloženě \”klučičí\” sestřih. Taky mám z toho každodenního maštění trochu strach, ale bohužel nevím, jak tomu zabránit. Jsem tak nějak smířená s tím, že mé vlasy nebudou nikdy takové, jaké bych si je představovala. 😀 O tuhém šamponu už delší čas uvažuji – jaký je v tom rozdíl v porovnání s normálním?Modrou bych létu asi nepřiřadila, ale vlastně proč ne, dává to smysl. 😀 Já bych na jednu stranu ráda to kaligrafické písmo uměla, na druhou stranu – je trošku směšný, jak se všichni snaží o to mít stejné písmo (včetně případně mě). Můj rukopis má spoustu zvláštností a je jen těžké ho měnit – a vlastně ani nechci. Jsem ráda, že jste konečně spolu! Snad si nepolezete moc na nervy. 😀

  7. Neboj, tenhle týden se mi zatím deset tisíc kroků nepodařilo ani jednou. 😀 Takže ono je to fakt různé. 😀 Ale zase tenhle týden zatím každý den zvládám cvičit, což je taky fajn. 😀 Tu stránku vděčnosti nebo jak se ten koncept jmenuje si chci taky začít psát. Jen nevím, jak to pojmout. 😀 Podívám se k tobě, díky, že ses tu stavila! (V podstatě jsi první nový čtenář po dlouhé době, tak tě vítám! :D)

  8. Jsem ráda, že jsem ti trochu proslunila den, byť sluníčko je jistě lepší lék než mé řádky. 🙂 Mrzí mě, že máš teď tak těžkou situaci… na kterou asi není žádný návod, prostě se to celé musí nějak vstřebat. Držím ti palce, ať to zvládneš. Ta bolest je pochopitelná, protože ztráta milované osoby prostě bolí a kdyby nebolela, to teprve by bylo nepochopitelné… Doufám, že jsi nebrečela ani ve zbylé části včerejška, ani dnes. Je skvělé mít dobré kamarády, kteří tě podrží. A přijde mi inspirativní, jak se snažíš dívat na svět. Měj se co nejlépe a děkuji za komentář! 🙂

  9. My jsme si je vypnuli, když jsme stavěli dům. 😀 Ale pak jsme začali hrát s Modrého sestrou a ta bez toho napětí hrát nemůže. 😀 Takže je to většinou tak, že se bojím chodit sama do lesů a do dolů, protože co kdyby na mě někdo zaútočil a já zpanikařila. 😀

  10. Nojo, milé úsměvy náhodných lidí na ulici mi taky chybí. Často se mi teď stává, že se na někoho usměju, ale pak mi dojde, že oba máme roušku. Mezilidský kontakt je asi to jediné, co mi teď chybí, nebo tedy, daly by se tak kategorizovat všechny aspekty života, po nichž je mi smutno, protože škola i moje práce jsou v podstatě jenom mezilidský kontakt (no jo, to jsme my lidi, kteří jsou existenčně závislí na druhých lidech…kdo by čekal, že budu jednou spadat do této skupiny).Na filmy a seriály se popravdě mnohem radši koukám sama, protože jednak jsem u toho zvyklá dělat kdesi cosi (kreslit, něco vypisovat, třídit si skříň…) a pak taky když jsem v nějaké společnosti, raději bych si povídala než na něco koukala.O své péči o vlasy bych se raději moc nebavila. 😀 Obvykle se na mě snáší hrozně moc kritiky za časté mytí vlasů, ale já osobně si myslím, ať si každý dělá úplně co chce a myje si vlasy jak často mu to vyhovuje.V populárních věcech jsem se už dávno ztratila. Bylo by na místě říct třeba že mě štve instagram, a strašně často si říkám, že by bylo super, kdyby měl nějaký třeba týdenní hromadný výpadek, protože to není o mně, ale o společnosti – to je to měřítko, v němž mě štve, jakožto jedinec z něho samozřejmě můžu odejít.Barvy k ročním obdobím? Jaro – #6ded5f, léto – #e8d82a (srpnová zrající obilná pole), podzim – #de5426, zima – #ddedea. :)Ačkoliv se kdekomu zdálo nepravděpodobné, že se naučím psát jako normální člověk, když jsem byla v prvních ročnících základní školy, momentálně mi nedělá problém psát rovně bez linek, ale sama bych si to neuvědomila, kdyby mě na to někdo z mého okolí neupozornil. (Ale třeba čtverečkovaný papír mě hrozně rozhazuje.)Před čtyřmi dny v pět odpoledne jsem videokonferencovala.A v mém seznamu radostí by nepochybně figuroval miniseznam lidí, kteří zajišťují, abych se během karantény nezbláznila.

  11. Šťastné seznamy jsou vždycky fajn, tak nějak člověka dostanou skrz všemožná období a pak je lehčí si pamatovat to dobré. :)Poslední dobou moc nikde nic nekomentuji, ale zaujaly mě tvoje otázky a taky odstavec o vlasech, protože to řeším pořád. Obdivuji, že jsi se do bezšampónové metody pustila! Já o tom čtu a přemýšlím už několik let, ale nikdy jsem se neodvážila a teď už asi ani neodvážím, ale v jednu dobu mi to připadalo skoro jako jediné řešení. Totiž, moje vlasy jsou hrozně tenké a jemné, mám jich málo a ještě k tomu jsou víceméně rovné. Takže se taky poměrně hodně mastí, což je podle mě dáno jak typem vlasům, tak taky tím, jak jsem se o ně leta starala. Několik posledních let na gymplu jsem si myla vlasy víceméně každý den, s výjimkou víkendů. Taky jsem chodila spát s morkou hlavou, ale to dělám často i teď a neřekla bych, že se toho někdy zbavím a vlastně zrovna to mě ani tolik netrápí. Postupně mě ale tenhle koloběh začal štvát a tak jsem si s příchodem na vysokou začala vlasy mýt jednou za dva dny. Vlastně to šlo dost dobře, zvlášť proto, že si hodně často i vlasy zaplétám nebo do nich strkám mašle a květiny, a tak se trocha mastnoty ztratí nebo mám pak druhé den vlny a ty zas přidají na objemu. Díky mým kamarádkám, které jsou na hezké cestě za bezobalovou domácností jsem ale během posledního půlroku přešla na přírodní šampuky a mýdla. Jsou sice dražší, ale cítím se mnohem líp. Jsem si celkem jistá, že tak polovina toho je prostě jenom psychický pocit, že na sebe nepatlám chemii, ale \”přírodu\” a trochu šetřím životní prostředí, takže posoudit, jestli se moje vlasy opravdu změnily, je těžké, ale výsledkem jsou pozitivní emoce, takže komu by to vadilo. Co se ale tímhle snažím říct je, že teď jsem se díky tomu dostala k umývání hlavy jednou za tři dny, z čehož jsem fakt nadšená, i když je mi jasné, že pro spoustu lidí by tohle nebylo žádné vítězství. A myslím, že ideální péče o vlasy neexistuje, ne globálně, řekla bych, že si na to musí každý přijít sám, každá hlava je jiná. :)Dost dlouho jsem díky tobě přemýšlela, jestli mám vůbec nějakou věc, která by mě zároveň štvala a přitom lákala. Myslím, že obvykle mě prostě něco buď štve a nebo baví. Ale pak jsem přišla alespoň na tohle: romantické teen komedie na Netflixu, speciálně ty s herci, jako je třeba Noah Centineo. Přijdou mi fakt fakt špatný, ale občas se na něco z toho stejně podívám, protože prostě…chci vypnout? Já vlastně nevím, proč to dělám. :DA na seriály a filmy obecně nejradši samozřejmě koukám s někým, to je prostě přidaná hodnota zábavy, smíchu, diskuzí a myšlenek. Ale teď je to těžký. A miluju kino! Ty sdílený emoce, velký plátno, super zvuk, hezký místo, už se těším, až se zase po karanténě zajdu podívat do brněnského Artu. K ročním obdobím: jaro růžové, léto žluté (ale hezky teple žluté), podzim dýňově oranžový a zima smetanová, krémová, prostě taková ta off-white. Ale vybrat jednu je hrozně těžký. Spíš bych dokázala dát dohromady pro každé období jednu paletku nebo tak něco, nejspíš jsem to už někdy i udělala. Protože k jaru taky patří eukalyptově zelená, k létu broskvově oranžová a bílá, k podzimu prakticky celý můj šatník: vínová, lesně zelená, hořčicová a k zimě ještě zelená jako jehličí, tmavě červená jako jablka nebo modrošedá jako moje stěna v pokoji. Pro barvy mám v srdci vyhraněné speciální místo.A v mém seznamu radostí by dneska mohla být nová písnička z filmu Ladybird, co mi tu jede nonstop (Fred Astaire od Adama Brocka), že je hezky, a tak jsem si šla sednout na zahradu, že mám dneska pěkný vlasy, vajíčkový salát, co budu mít k večeři, sousedům rozkvetla třešeň, nic mě dneska nebolí a na Netflixu je Rozum a cit, takže vím, co budu dělat večer. Je to fajn den. Měj se krásně a co nejvíc radostí přeji!

  12. Krásný článek, víc takových radostí do života všech. Sama jsem vždy byla dost pesemistická, ale už nějakou dobu se snažím radovat z maličkostí. Teď mě dokonce po dvou letech přepadla chuť zase blogovat, tak ho oprašuji a probouzím. Procházím blogy, které jsem dřív sledovala a skoro nikdo už není aktivní, prostě všichni se mění. :-)A k tvým otázkám také něco napíšu…- Na filmy i seriály nejraději koukám sama, aby mě nikdo nerušil. I v kině bych nejraději byla úplně sama, ale to by asi nešlo. I když u nás v Klatovech se občas sejde tak patnáct lidí na film, to je potom pohoda. :-D- O vlasy moc nepečuji. Momentálně je mám dlouhé, ale uvažuji o zkrácení. Jinak je jenom obdem umyju a nechám uschnout. Nic s nima nedělám.- Barvy k ročním obdobím? Jaro je zelené, léto žluté a modré, podzim je oranžovo-hnědý a zima bílá. I když bílou zimu jsme už dlouho neměli.- Psát rovně mi nikdy nešlo. Potřebuji \”lenocha\” pod bílý papír, abych viděla nějaké řádky. 🙂 Ručně píšu škrabopisem, takže kaligrafie se mi moc líbí, ale mě osobně to vůbec nejde.- Co jsem dělala před čtyřmi dny v pět odpoledne? Nevím, asi jsem doma myla nádobí, protože v tu dobu ho obvykle umývám. 🙂 – Na mém seznamu radostí nesmí chybět knihy, tvoření koláží, psaní haiku, moji kocouři, jízda na kole, psaní dopisů a procházky v přírodě s našim psem Kárem. Měj se krásně.

  13. Filmy zásadně sama, protože si je každou chvíli potřebuju stopnout a dojít pro jídlo, pití, mikinu nebo dohledat víc informací k nějaké nepodstatné drobnosti, která zazněla. Spolusledující to z nezbadatelných důvodů štve :-DIdeál v péči o vlasy jsem ještě neobjevila. Momentálně myju každý den po práci, tuhý šampon, žádný fén. Vlasům se to moc nelíbí, ale já jsem tak spokojenější.Děsně populární věc? Možná pole dance?Rovně psát neumím a kaligrafii už vůbec, proto to taky dopadlo, jak to dopadlo, když jsem se pokusila o bullet journal :-DPřed čtyřmi dny v pět odpoledne jsem si velmi pravděpodobně dávala popracovní sprchu.Krátký seznam radostí… no, asi by v něm figurovala dnešní virtuální taneční lekce, milé maily, knížky, kytara a čaj.A úplně nesouvisle, stran komentáře, na který jsem narazila na cizím blogu – Klub snílků pořád funguje 😉

  14. Tak jsem měla rozepsaný dlouhý komentář a pak mi to spadlo :D. Tak už raději píšu do wordu a pak to zkopíruju. Tenhle článek je super! Malých radostí není nikdy dost. Jsem ráda, že tě to ve škole baví a že můžete mít online přednášky. Dlouhé vlasy se mi moc líbí, ale ty moje nejsou bohužel moc husté a taky se mi často mastí. Zkoušela jsem metodu “no poo”, dávala jsem si na vlasy žitnou chlebovou mouku a jako kondicionér jablečný ocet, ale nevydržela jsem to dlouho, neměla jsem na to trpělivost. Nakonec jsme zakotvila u přírodního tuhého šamponu, sice si musím mýt vlasy obden a už ten druhý den to není nic moc, ale pořád lepší než u obyčejného šamponu z obchodu. Ten počet kroků a procházky závidím, já pořád sedím doma od začátku karantény. Je to i tím, že s malým štěnětem nemůžeme chodit moc daleko, dokud nebude mít poslední očkování a taky ho nemůžeme nechávat dlouho samotného doma. Ale příští týden už jdeme na poslední očkování, tak snad začnou delší procházky. Ale nemám ráda roušku, mám vždycky touhu si ji strhnout, hlavně jak se dělá pořád tepleji. Chrám Matky Boží v Paříži je hodně smutná, ale krásná a silná kniha. Huga mám opravdu ráda, četla jsi Bídníky? Těch otázek je teda hodně, zkusím na všechny odpovědět. Na seriály a filmy koukám ráda s někým dalším, abych mohla komentovat a podělit se o své dojmy. O vlasech už jsem psala výš. Asi nevím, co je teď populární, nesleduju to, takže mě nic nenapadá. Přiřazování barev ročním obdobím je zajímavá myšlenka. Napíšu, co mě první napadne – jaro – zelená, léto – žlutá, podzim – hnědá, zima – světle modrá. Nic originálního, prostě typické barvy pro daná období. Psát úplně rovně mi nejde. Kaligrafii jsem zkoušela, protože můj milý má vždy na táborech kaligrafický workshop, zaměřuje se hlavně na tengwar – elfské písmo. Ale mně to teda vůbec nejde, dělám všude kaňky. Před čtyřmi dny v pět hodin odpoledne jsem se asi připravovala na online hodinu angličtiny, kterou mám vždy od šesti hodin. Můj seznam radostí snad někdy zas vytvořím na blog, zatím by obsahoval občasné čtení knížky o Anně Klevské, krátké procházky venku se psem, pokroky, které naše štěně pomalu dělá a hraní Simíků :D.

  15. Nová šablona je super, líbí se mi mnimalistický styl :)1. Koukáte se na filmy/seriály raději sami, nebo s nějakou společností?Převážně koukám sama, ale občas je super mít kolem sebe společnost a udělat z koukání na film velkou akci.2. Jak pečujete o své vlasy? A existuje v tomto směru nějaký ideál? Mám svoji oblíbenou značku šamponu a kondicionéru (Aussie). Vlasy si myju každý druh den, možná je to moc… Možná bych mohla zkusit každý třetí… Jinak jednou za určitý čas jdu ke kadeřnici na stříhání nebo barvení. Občas si vlasy barvím sama (třeba v době karantény :D). To je asi vše upřímně.3. Která děsně populární věc vás štve, ale zároveň se vám líbí a láká vás? TikTok? :DD4. Kdybyste každému ročnímu období měli přiřadit jednu barvu, která to bude? A proč?Jaro – růžová a jemná, svěží zelená. Rozkvetlé růžové květy a zelená pro čerstvě rostouc trávu. Sytě žlutá a červnená pro léto kvůli teplému počasí, žhoucímu slunci. Jakási vínově rudá a hnědá pro podzim, protože listy se zbarvují a pak hnijí. Bílá a světle modrá pro zimu, protože normálně by měl padat snh a je chladno.5. Umíte psát rovně? (tj. bez nalinkovaného sešitu) A jak jste na tom s kaligrafickým písmem? Možná… Když se dokážu soustředit na 110%. S kaligrafií jsem na to docela bídně, ačkoliv se mi takové písmo hrozně líbí, musím na sobě zapracovat více.6. Vzpomínáte si, co jste dělali před čtyřmi dny v pět hodin odpoledne? Zrovna jsem skončila s téměř dvouhodinovým úklidem domu, takže jsem si šla na chvíli odpočinout k noteboku.7. Kdybyste měli vytvořit takový krátký seznam radostí, co by obsahoval? Asi bych si za každý den napsala aspoň jednu drobnost, která mě v ten den potěšila.

  16. Je to zvláštní, jak jsme se v tomhle prohodily. Já jsem si zase za poslední týdny uvědomila, že na lidech tolik závislá nejsem. Tedy jo, jsem moc ráda, když se s někým vidím, popovídáme si, dostanu nové inputy do života, zároveň jsem se ale za těch posledních x týdnů hodila do takového příjemného životního klidu a vlastně by mi tolik nevadilo, kdyby to takhle bylo ještě nějakou dobu. Bojím se, že až se zase bude smět do školy a cestovat a já nevím co, že to nezvládnu, že už prostě budu až moc uzavřená ve své spokojené klidné bublině, kde se nemusím s nikým srovnávat a ničím se stresovat.Díky za hexadecimální kódy – naštěstí už vím, kde si rychle najít, jak která barva vypadá. A jsou krásné! Hlavně ta zimní se mi líbí…Děkuju za komentář! :3

  17. Ahoj! Jsem ráda, že se po tak dlouhé době ozýváš. Možná to jsou už roky? Je strašně fajn od tebe číst tyhle řádky. :)O nějakém tuhém nebo přírodním šampónu taky dost uvažuji. Já bych úplně nejradši prostě nemusela na své vlasy sahat. Takhle – mně nevadí je mít mastné, když jsem doma. Zároveň mě štve, že prostě nemůžu vyrazit třeba na víkend pryč, protože prostě už druhý den mám mastné vlasy a vypadám hrozně. I když, ideální by samozřejmě bylo dostat se do stádia, kdy neřeším, jak vypadám na fotce, ale jak se cítím. Takže díky za tipy a vlastní zkušenosti! :)Strašně se mi líbí, jak popisuješ barvy! Duše umělcova, řekla bych! <3 Díky moc a doufám, že třešeň ještě neodkvetla a že i ostatní radosti přetrvávají a dělají ti radost! 🙂

  18. Ahoj, jsem ráda, že se ozýváš! Bloguješ pořád? A jsi pořád v Bradavicích? Jestli jo, určitě jsme se tam někde minuly. :)S tím kinem – náhodou, já už párkrát sama nebo třeba v pěti lidech v nějakém velkém kině byla. 😀 Když jdeš ve správný čas, jde to. Ale je jasné, že většinou jsou lidi v takový čas ve škole/práci. Závidím ti toho pejska a kocoury! ^^

  19. Děkuji za komentář a omlouvám se za dezinformaci ohledně Klubu snílků! 😀 Jinak s pole dance souhlasím – mám pocit, že jsem v poslední době viděla celkem dost lidí, kteří s tím začali, změnilo jim to život, cítí se úžasně, všem to doporučují… wuáá. To už radši ten bullet journal. 😀

  20. Aww, to mě mrzí, že ti to spadlo a smazalo se to, sama to nesnáším a většinou pak nemám trpělivost psát ten dlouhý komentář znovu. Takže ti moc děkuji, vážím si toho, žes tomu dala ještě šanci a pár minut! 😀 Jakmile štěnátko povyroste, určitě budete moct chodit na procházky – a pak těch deset tisíc kroků ujdeš jako nic. 😀 🙂 Bídníky jsem četla už před čtyřmi lety, od té doby pořád plánuji článek. 😀 Hugo je zvláštní autor a myslím, že v tomhle ohledu můj nejoblíbenější představitel romantismu. I když je to hodně smutné, ty lidské osudy…Na tvé nemalé radosti se moc těším! :3

  21. Díky! Já jsem hlavně ráda, že to všechno funguje (snad) jak má. 😀 Jej, ke kadeřnici bych taky možná mohla někdy zajít… tak jako, za pár let. 😀 Ačkoliv mám ráda, když mi někdo šahá do vlasů, u kadeřnic mi to zatím nikdy moc příjemné nebylo. 😀 Celodenní úklid dokáže pořádně vyčerpat, to znám. 😀 Držím ti palce, ať to v Londýně zvládáš!

  22. Neřekla bych, že jsme se prohodily, dost možná to tak bylo pořád. Dá se to odtušit z dob, kdy jsme se snažily být dobré kamarádky. 🙂 Jen v patnácti to člověk špatně formuluje.No vidíš, a ta zimní se mi právě líbí asi tak nějak… nejmíň? Ale to budiž důkazem, že každá barva si najde svého člověka. Tomu věřím od chvíle, kdy jsem začala mít ráda temně zelenohnědou barvu, kterou sdílí moje oči a bahno. 🙂

  23. Od blogu jsem měla velkou pauzu, ale nějak jsem teď dostala chuť blogovat, tak ho dávám do pořádku. Píšu a tvořím si jen tak pro radost. :-)V Bradavicích jsem pořád. Vím, že jsi tam taky byla, Ver. Já tam jsem pod kouzelnickým jménem Cesmína Hardy. 😉 Měj se co nejlépe.

  24. Jsem ráda, že ses k blogu vrátila. 🙂 No jo, byla jsem, už nejsem, trošku jsem tam zamávala zdmi možná, ale je mi líp, protože jsem tam trávila opravdu nezdravě moc času. 🙂

  25. Možná to tak bylo vždycky no. Pamatuju si, jak jsem se ti pořád omlouvala, že nebudu na skypu, protože přijela rodina, jdu někam ven, někam pryč… a toužila jsem po tvém klidu. A že tys zase vždycky chtěla tu \”akci\” 😀 Zelené barvy mám moc ráda, jen se bojím, že mi nesluší – takže si pořád kupuji modré. 😀 Ale tobě vždycky ty zelené slušely – třeba ten kabát. 🙂

  26. Pekný článok. Zaujalo ma to neumyvanie vlasov šamponom. Už som to postrehla u viacerých ludi v tomto obdobi, no sama by som to asi nedala. Ja som zatial svoje umyvanie skresala na menej, lebo predtým som bola schopna umývat ich aj každy den a teraz tak raz.dva krat týždenne a uplne to stači.A takýto zoznam radosti veru asi aj vytvorim u seba na blogu. :-)Z tvojich otázok ma zaujala najviac, že čo ste robili pred štyrmi dnami o piatej popoludni??? to bol piatok a myslim že som bola vtedy akurát na pošte 😀 Sranda…

  27. Nejdřív jsem komentovala Tvůj druhý seznam, tak to teď asi budu mít trochu zmatené, ale zkusím to… Na filmy jsem vždycky koukala radši s někým… Teď bych asi řekla dobré filmy s někým,špatné filmy sama :D, pokud mám říct ke každému období jednu barvu tak asi jaro světle zelená, léto žlutá, podzim oranžová/hnědá, zima světle modrá, teď mě napadá, že jsem vždycky měla tak nějak vnitřně přiřazené barvy k číslům nebo písmenkám, svého času to byl pro mě způsob, jak si pamatovat letopočty do dějepisu 😀 Rovně psát neumím, a časem je to jen horší, ne né že bych psala jen z kopce, ale tak celkově chaoticky a když si s odhodláním vezmu třeba čtverečkovaný (občas se mi to stává i s linkovaným), za chvíli si moje řádky žijou vlastním životem, ani lenoch mi nikdy nepomohl 😀 o kaligrafii se nesnažím, asi by mi stačilo, kdybych zase začala psát trochu čitelně, jako dřív i když to nebyla žádná sláva… Nejhezčí psací písmu jsem měla asi na druhém stupni základky, ale jen v ruštině 😀 Teď v karanténě se cítím jako loni před maturitou, na jednu stranu mi to nějak nevadí a jsem ráda za ten klid, na druhou stranu mi trochu začíná chybět i ten kontakt s lidmi.. obecný ideál pro všechny v péči o vlasy asi nejde najít, já ho pro sebe hledám už pěkně dlouho. Vlasy jsem si vždycky myla jednou za týden, když se mi fakt hodně nechce a nikam nemusím, tak to vydržím i dva, ale to už je mám mastné. Už delší dobu používám přírodní mýdlový šampon, problém proč jsem začala hledat něco jiného nebylo maštění, ale že jsem klasický šampon nedokázala z vlasů pořádně vymýt. Teď mám trochu nedobrovolně vlasy delší než bych chtěla, stříhá mě teta ze Slovenska, což je teď problém. Zatím to beru jako příležitost nechat je růst co to jde, ale při každém mytí mám pocit, že si snad zlomím páteř :D:D Před čtyřmi dny (pokud teda opravdu byla neděle a nepřepočítala jsem se) v pět odpoledne jsme se s přítelem vrátili z výletu a doma hráli s mojí rodinou stolní hru, byl to asi nejlepší den za dlouhou dobu, protože jsme se neviděli – protože karanténa a protože škola v karanténě.. Díky že zase píšeš svoje články plné radosti a krize už jsou snad pryč 🙂

  28. Jo, taky radši na filmy, o nichž si říkám, že to asi budou dost kraviny, koukám sama. Nebo třeba na Fifty shades. 😀 Ale na komedie nebo starší filmy ráda koukám s přítelem či s rodinou. Nebo na pohádky. Docela mi chybí rodinné večery u Vyprávěj. :)Jsem ráda, že jste s přítelem a rodinou měli hezký pátek! 🙂 A doufám, že takových dnů bude ještě v květnu plno!Díky za milé komentáře, jsem ráda, že zase komentuješ! 😀 🙂

  29. Anooo rodinné večery u Vyprávěj mi chybí taky… sice jsme ten seriál objevili až mnohem později než běžel v televizi, protože ji doma ani nemáme, zato jsme to celé zkoukli několikrát. Škoda že už se nám nepodařilo najít něco podobného, co bychom mohli sledovat společně. Děkuju 🙂 s mým komentováním je to většinou těžké 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *