Siebenundzwanzig Dinge, die mir am Herzen liegen

Keine Angst, meine lieben Leserinnen und Leser! Dieser Artikel wird sowohl auf Tschechisch als auch auf Deutsch geschrieben, und es hat zwei Gründe: Erstens wollte ich schon längere Zeit etwas auf Deutsch verfassen, um auch in meiner Freizeit mehr zu üben und gleichzeitig Spaß zu haben, zweitens habe ich die Entscheidung getroffen, auch für meine (potenziellen neuen) Freunde von Leipzig und anderswoher meine Texte lesbar machen. Ich bitte alle, die deutsche Muttersprachler sind oder diejenige, die Deutsch schon sehr gut kennen, um Verzeihung, falls ich etwas falsch oder unverständlich schreiben würde (oder schreibe, weil ich mir ziemlich sicher bin, dass das passieren wird).

Drazí čtenáři, nebojte se! Tenhle článek bude jak v češtině, tak v němčině, což má dva důvody: Jednak jsem už dlouho chtěla napsat něco v němčině, abych trochu víc procvičovala i ve volném čase nějakou zábavnější formou, a zadruhé jsem se rozhodla psát tak, aby článkům rozuměli i moji potenciální noví přátelé z Lipska a odjinud. Prosím všechny rodilé mluvčí a ty, kdo umí dobře německy, aby mi prominuli chyby nebo nesrozumitelnosti (a určitě k takovým věcem dojde).
1. Es herrscht ein schöner Herbst draußen und ich bin bestimmt nicht die einzige, die das bemerkt und jetzt aufgeschrieben hat. Aber man kann nichts dagegen machen – wenn die Sonne scheint und Blätter knuspert unter den Füßen, wenn alles so farbig und optimistisch aussieht. Sogar meinem Freund, der nicht so einfach begeistert für etwas wird, gefällt diese einzelartige Atmosphere. Wir gehen fast jeden freien Nachmittag zusammen spazieren, ein paar Kilometer, viel viel Entspannung. Trotzdem bin ich jetzt auch froh, dass auch Regen, Nebel und Gewitter gekommen sind, weil das Kerzen, warmen Socken und ein bisschen Nichtsmachen bedeutet. Oder?
2. Ich muss zugeben, dass ich mich in den letzten Wochen nicht so viel mit Büchern beschäftige, sondern mit Spielen. Mein Freund hat vor ein paar Monaten X-Box gekauft, weil das so günstig und reizend war. Als wir hier in unserer Wohnung noch keinen Internet-Anschluss hatten und ich wegen meiner persönlichen Krise keinen Bock aufs Lesen hatte, habe ich die fantastische Welt des Drachen Spyro entdeckt. Man muss Edelsteine sammeln, Drachen suchen und Aufgaben erfüllen. Und während der Rettung der fantastischen Welt vergisst man seine eigenen Sorgen.
3. Ich hatte Angst, dass ich hier keine Freunde kennenlerne. Warum? Weil ich Ausländerin bin. Kein Party-Löwe. Ich bin nicht witzig, nicht schön, nicht schlau, eigentlich habe ich keine Eigenschaften, die man braucht, um für die anderen interessant zu sein. Mindestens das sage ich mir immer, und es hilft auch nicht, wenn ich noch beim Sprechen Probleme bekomme… Nichtsdestotrotz! Es war ein Zufall, dass ich ein paar Leute getroffen habe, die ganz nett und freundlich sind. Die eine Studentin ist im selben Semester als ich und wir sitzen zusammen in den Vorlesungen und gehen zum Mittagessen in die Mensa. Die andere studiert schon im siebten Semester und motiviert mich beim alles, was ich an der Juristenfakultät mache. Und dann gibt’s hier noch mehrere tolle Leute, die ich noch nicht so gut kenne, aber das wird hoffentlich besser.
Einfach Radfahren im Oktober (Prostě kola v říjnu)
Bohemian Kids Café

 

4. Werde ich hier neue Leute kennen lernen? Ich habe befürchtet, dass die Antwort nein ist. Aber das Leben an der Uni ist total anders als das Leben am Gymnasium, wo man die Zeit fast immer nur mit den Mitschülern aus der Klasse verbringt. Hier gibt’s tausende Menschen, mit denen man ins Gespräch kommen kann – in der Vorlesung, Mensa, Cafeteria, im Innenhof oder anderswo… und es ist grauenvoll und toll und… na ja, einfach toll.

5. Jetzt zum Punkt Uni nochmals: Ich studiere Jura. Rechtswissenschaft, um genau zu sein. Viele Leute behaupten, dass dieses Fach schwierig, langweilig und irgendwie trocken ist, aber hier kann ich nicht zustimmen. Meine Gefühle sind bisher, dass Jura Spaß macht. Da gibt’s Systematik, Schreiben und Strafen. Logik und Lesen. Natürlich bin ich gar nicht amüsierend, wenn es um logisches Denken geht, aber ich glaube, dass ich ein Gehirn besitze und manchmal auch benutze. Und was alle diese Gesetzbücher angeht – ICH LIEBE DIE SPRACHE! Entschuldigung dafür, aber das ist die Wahrheit. Ich liebe das Deutsch, wo man viele verschiedene Wörter verwendet, lange Sätze schreibt und keine Abkürzungen (außer den fachmännischen) braucht, um sich zu äußern. Spinne ich?
6. Ich weiß, ich weiß. Ich habe ja schon davon erzählt, dass wir, ich und mein Freund, ein neues Zuhause haben und dass wir es hier lieben. Aber ich glaube, diese Freude geht nicht so schnell weg, also nochmals Verzeihung, dass ich diese Nachricht immer wieder erwähne. Wir haben einen neuen Schuhschrank und eine Kommode mit Schubladen. Und einen Schreibtisch für mich, wo ich alle meine Bücher und Hefte und solche Dinge auflegen kann und es gibt noch Platz für eine Teekanne und etwas zum Naschen.
7. Wir sind schon mehr als drei Jahre zusammen, und da das Zusammenleben für uns für lange Zeit Ziel und Traum war, haben wir gedacht, dass wir alles problemlos schaffen. Am Anfang ist nicht alles genauso gegangen, als ich es mir vorgestellt hatte. Nicht dass wir gestritten haben, aber manchmal war es wirklich anstrengend. Diese Sorgen sind jetzt aber endlich weit weg. Plötzlich herrscht Harmonie und Ruhe. Und Liebe, kann man auch sagen, aber wir sind nicht mehr wahnsinnig verliebt. Ich mag dieser Zustand von Freude und Freundlichkeit und hoffe, dass er nicht so schnell verschwinden wird.
8. Was macht man in eigener Küche? Man kocht! Und ich habe jetzt eine ganze Liste von Gerichten vorbereitet. Alle Nudelsorten auf allen möglichen Arten, Fleisch, Pizza (die eingefrorene), Muffins, Strudel, Eierkuchen und Möhrensalat? Nicht außergewöhnliches bei uns! Natürlich gibt es noch Gerichte, die ich probieren will zu kochen, aber das hat noch Zeit.
9. Eine kleine Freude: Pastel-farbige Stabilo Markierer. Die machen alles schöner, auch meine chaotischen Notizen.
10. Ich liebe Katzen, natürlich. Aber vielleicht bin ich neidisch, vielleicht nur zu kritisch… Leute, warum bringen sie immer neue Katzen nach Hause? Und müssen sie dann immer nur davon reden? Ja, die sind süß und wunderbar, aber denkt auch daran, dass es Verantwortlichkeit bedeutet. Und dass nicht alle von uns eine Katze haben können. Und dass die Katze ein lebendiges Wesen ist und man kann sie nicht verlassen… Na ja, egal.
11. Weihnachten, Weihnachten kommen so schnell… Und mir ist das völlig egal. Oder wäre es mindestens, aber die Geschäfte sind schon beschmückt und die Leute werden langsam wahnsinnig. Alle fragen, was ich will und sagen, was sie sich wünschen. Toll. Aber jetzt bitte denkt auch daran, dass nicht alle ein Geschenk bekommen wollen. Dass nicht alle lange Stunden überlegen möchten, womit ich meine Lieben fröhlich machen kann, weil am Ende ist man weder dankbar noch glücklicher.
12. Wir haben einen ganzen Abend damit verbracht, dass wir unsere Handschriften verglichen haben. Mein Freund schreibt genauso, wie es ihm damals in der Schule beigebracht wurde. Ich habe meine eigene Handschrift entwickelt, der nicht ganz schön und lesbar, aber auch nicht hässlich ist. Und wir haben daran gelacht, wie schwierig das Schreiben sein kann und viel mehr das Lösen.
13. 
Gebrauchsspuren kann
 ich nicht gebrauchen, trotzdem
spür’ ich sie überall. 
14. Habt ihr gewusst, dass man diese tollen Karteikarten (und auch Karteikärtchen!) kaufen kann? Wirklich, die kosten nicht so viel und sind extrem nützlich. Ich habe sie zur Abiturvorbeireitung benutzt und es hat mir wirklich geholfen. Also jetzt begleiten sie mich auf meinem juristischen Weg.
15. Allerdings – ich lese jetzt nicht so viel wie früher, trotzdem habe ich ein paar Bücher angefangen zu lesen. Das eine heißt Sternschnuppenträume und erzählt von einer Liebe zwischen zwei jungen Leuten. Typische YA, aber sowas braucht man auch manchmal. Dann beschäftige ich mich mit Lehrbüchern und drei Gesetzbüchern (Bürgerliches- und Strafgesetzbuch und dem Grundgesetz). Man kann das nicht als ein Märchen lesen, aber trotzdem mit Genuß (nur ausdauern!)

16. Obwohl ich nichts zum Weihnachten möchte, habe ich einen Wunsch. Ich brauche wahrscheinlich ein neues Objektiv für meinen Canon, denn mit diesem habe ich schon seit Anfang Sommer Probleme. Ich weiß nicht, ob ich es kapput gemacht habe oder ob das im Laufe der Zeit gewöhnlich für alle solche Komponenten ist… Na ja, wahrscheinlich muss ich mir ein neues selber kaufen. Zuerst aussuchen – das wird schwierig, weil ich ja schon immer ein Makroobjektiv wollte.
17. Als ich gestern ins Bett gegangen bin, habe ich keinen Wecker gestellt, sondern acht Stunden zum Schlafen gegeben. Als der Alarm am Morgen geklingelt hat, war es noch dunkel und kalt. Ich bin wieder eingeschlafen. Dann habe ich mich aufgewacht und ratet mal, ja, es waren acht Stunden vom Abend vergangen. Dann bin ich drauf gekommen, dass die Zeit wieder umgestellt wurde. Ich kann nicht klagen, ich mag es, wenn es morgen mehr Licht gibt, aber ich verstehe, dass das verwirrend sein kann… eben für mich!
18. Ich bin schlecht in Athletik. Kein Laufen, kein Werfen oder Springen, bitte! Einmal am Sonntag hat mich mein Freund gefragt, ob ich Lust habe, mit ihm zu laufen. Ich habe mir gesagt, warum nicht. Da er schon ein guter Läufer ist und problemlos sieben oder mehr Kilometer zu rennen schafft, hatte ich Angst. Wir sind gemeinsam zwei Kilometer lang gelaufen, dann konnte ich nicht mehr, also haben wir uns getrennt und ich habe auf ihn am Ende des Parks, durch den er gelaufen war, gewartet, und dann sind wir wieder nach Hause zusammengelaufen. Wie er sagt – ich laufe nicht wegen des Gefühls beim Laufen, sondern deswegen, wie ich mich danach fühle. Und das stimmt. Also ich muss mal wieder laufen gehen.
19. Ich hasse Rammstein – oder ich sage das immer, wenn man dieses Band erwähnt. Ich mochte nie, wenn die Leute sich lustig über Deutsch gemacht haben, indem sie “Du hast mir gesagt” gesungen haben. Nicht so lange her habe ich einem random Playlist auf Youtube zugehört und ohne ich gewusst habe, dass die Lieder von Rammstein stammen, haben sie mir gefallen. Nämlich “Ausländer” und “Radio”. Man muss vielleicht auch seine eigenen Stellungen ab und zu ändern.
20. Seit der Semester angefangen hat, habe ich nicht so viel Zeit und Lust, To-Do-Liste zu machen (und dann zu erfüllen). Mein Leben ist momentan sowieso stressig und voll vom Lernen. Nur Bewegung fehlt mir. Und Kontakt mit Tschechien (ich folge schon wochenlang keinen Zeitungen oder Nachrichten…)
21. Ich habe es geschafft, zwei Tage gar nichts zu essen. Und ich habe mich großartig gefühlt. Dann kam aber diese “Jojo”-Phase – ich musste etwas aufessen, damit mein Freund nicht verdächtig wurde, dass mit mir etwas nicht stimmt. Und dann habe ich zu viel gegessen. Und noch ein bisschen mehr. Ich weiß, dass ich wieder Gleichgewicht finden muss, und einen gesunden Lebensstil führen, das ist der einige Weg.
22. Herbst dient auch dafür, dass man viel Tee trinken kann. Ich habe bei Netto einen grünen Tee mit Zitrone gekauft und er schmeckt wirklich gut. Wir haben jetzt eine große Teekanne und die ist mein Lieblingsgegenstand zu Hause.
23. Kann man zu einer Nachteule werden? Die Antwort lautet “Nein”, weil es nicht nur davon abhängt, dass man später ins Bett geht und später aufsteht. Ich habe immer ein schlechtes Gefühl, wenn ich mich morgen nach sieben aufwache, und am Abend mache ich sowieso ab acht Uhr nichts Nützliches. Trotzdem gelingt es mir nicht, alles in Ordnung zu bringen.
24. Wie lernt ihr? Macht ihr Notizen, sagt ihr den Lernstoff laut? Lest ihr, hört ihr, denkt darüber? Ich kenne nur eine Weise, wie ich lerne, aber ich bin mir jetzt nicht sicher, dass das für Jura reichen wird. Also alle Ideen sind willkommen!
25. Andere Frage: Wie lebt man, wenn man eine Brille tragen muss? Im Sommer hatte ich nur damit Probleme, dass meine Brille immer schmutzig war (aus welchem Grund, das weiß ich nicht). Jetzt kommt noch Regen dazu. Ahh, und man muss auch einen Platz haben, wo man die Brille in der Nacht ruhig liegen lassen kann, ohne zu fürchten, dass man sie zertretet oder einlagert oder was auch immer.
26. Obwohl ich sehr kritisch zu mir bin, was die deutsche Sprache angeht, muss ich an dieser Stelle zugeben, das mein Vermögen, Deutsch zuzuhören, sich verbessern hat. Ich verstehe nicht alle Studierenden, aber die Professoren doch schon, und das ist jetzt das Wichtigste. Wenn ich nicht aufhöre, mich zu bemühen, wird alles hoffentlich noch viel, viel mehr besser.
Baum des Lebens (Strom života)
27. Ich freue mich auf Morgen, weil ich wieder mit L. in die Vorlesung und dann in die AG gehe. Ich freue mich auf Dienstag, weil da ein Paket mit Bücher aus Amazon kommt. Ich freue mich auf Mittwoch, weil mein Freund zurück von Arbeit kommt. Am Donnerstag fahre ich nach einer Ewigkeit wieder nach Hause (also in Tschechien) und es gibt noch viel mehr, worauf ich mich freuen kann.
Worauf freut ihr euch? Macht ihr To-Do-Liste? Wie lernt ihr? Tragt ihr eine Brille? Kocht ihr? Was haltet ihr von Leuten, die a) Weihnachten wahnsinnig lieben, b) immer neue Haustiere haben, c) ständig optimistisch/pesimistisch sind?
Danke, dass ihr das zu Ende gelesen habt!
***
@page { margin: 0.79in } p { margin-bottom: 0.1in; line-height: 115% }

1.Venku je krásný podzim a určitě nejsem jediná, kdo si toho všiml a teď o tom píše. Ale proti tomu se nic dělat nedá – když svítí slunce a listí křupe pod nohama, když vše vypadá tak barevně a optimisticky. Dokonce i Modrému, který se ne tak snadno pro něco nadchne, se tahle jedinečná atmosféra líbí. Skoro vždy, když máme volné odpoledne, se chodíme projít, jen pár kilometrů a neskutečné uvolnění. Přesto jsem teď ráda i za to, že prší, je mlhavo a tak nějak nečas, protože to znamená svíčky, teplé ponožky a tak trochu nicnedělání. Ne?
2.Musím přiznat, že se v posledních týdnech nezabývám ani tolik knihami, jako spíš hrami. Modrý před pár měsíci koupil X-Box, protože to bylo výhodné a lákavé. Když jsme v bytě ještě neměli připojení k internetu a já během své osobní krize neměla chuť číst, objevila jsem fantastický svět dráčka Spyra. Musíte sbírat drahokamy, hledat draky a plnit úkoly, a při zachraňování kouzelného světa zapomenete na své vlastní starosti.
3. Bála jsem se, že tu nepoznám žádné nové lidi. Proč? Protože jsem cizinka. Žádný párty typ. Nejsem vtipná, hezká, chytrá, vlastně nemám žádné vlastnosti, které člověk potřebuje, aby ostatní zaujal. Aspoň to si vždycky říkám, a nepomáhá tomu ani to, že se při mluvení potýkám s problémy… Nicméně! Byla to spíš náhoda, že jsem potkala pár milých a přátelských lidí. Jedna studentka je ve stejném semestru jako já a sedáváme spolu na přednáškách a chodíme na obědy do menzy. Ta druhá je už v sedmém semestru a ve všem, co se právnické fakulty týká, mě motivuje. A pak je tu ještě pár dalších fajn lidí, které neznám tak dobře, ale to se snad zlepší.
4. Poznám tu nové lidi? Bála jsem se, že odpověď zní ne. Ale život na vysoké je úplně něco jiného než život na gymplu, kde jste téměř pořád se svými spolužáky ze třídy. Tady jsou tisíce lidí, s nimiž můžete přijít do rozhovoru – na přednášce, v menze, cafeterii, na nádvoří nebo jinde… a je to děsivé a skvělé a… no jo, prostě skvělé.
5. A ještě jednou k bodu vysoká: Studuji práva. Právní vědu, abych byla přesná. Hodně lidí si myslí, že je tenhle obor náročný, nudný a tak nějak suchý, ale já s tím nesouhlasím. Mé pocity jsou zatím takové, že je to zábava. Je v tom systém, psaní a tresty, logika a čtení. Samozřejmě nejsem žádný obdivuhodný myslitel, ale přesto věřím, že občas ten mozek dokážu logicky použít. A co se týče všech těch zákoníků – MILUJU TEN JAZYK! Pardon, ale je to tak. Miluju tu němčinu, kde se používá spousta různých slov, dlouhé věty a žádné zkratky (kromě těch odborných). Jsem blázen?
6. Já vím, já vím. Už jsem o tom přece vyprávěla, že spolu s Modrým máme nový domov a že to tu zbožňujeme. Ale věřím, že tahle radost jen tak nezmizí, takže ještě jednou se omlouvám, ale tuhle zprávu možná ještě párkrát zmíním. Máme nový botník a komodu se šuplíky. A já mám nový pracovní stůl, na který se mi vejdou všechny možné knihy, sešity a věci a ještě je tu místo na konvici s čajem a něco na zub.
 
 
7. Už jsme spolu víc jak tři roky a společné bydlení pro nás byl dlouho sen a cíl. Proto jsme si mysleli, že to zvládneme bez problémů. Na začátku nešlo všechno tak, jak jsem si to představovala. Ne že bychom se hádali, ale občas to bylo dost náročné. Tyhle starosti teď konečně zmizely. Najednou panuje harmonie a klid. A láska, dalo by se říct, ale už nejsme tak bláznivě zamilovaní jako na začátku. Mám tenhle stav radosti a přátelskosti ráda a doufám, že chvíli vydrží.
8. Co dělat ve vlastní kuchyni? Vařit! Už mám celý seznam jídel, která jsem tu uvařila. Všechny možné druhy těstoviny na všemožné způsoby, maso, pizza (ta mražená), muffiny, štrůdl, palačinky a mrkvový salát? Nic neobvyklého. Jasně že je ještě spousta jídel, které chci zkusit uvařit, ale všechno má svůj čas.
9. Malá radost: Pastelové zvýrazňovače od Stabilo. Všechno je s nimi hezčí, dokonce i mé chaotické poznámky.
10.Jasně že mám ráda kočky. Ale možná jsem trochu závistivá, možná moc kritická… Lidi, proč si chcete pořád pořizovat nové kočky? A musíte o tom pořád mluvit? Jasně, jsou sladké a boží, ale myslete taky na to, že znamenají zodpovědnost. A že ne všichni z nás mohou mít kočku. A že kočka je živý tvor a nemůžete ji jen tak opustit… Ale co, to je jedno.
 
11.Vánoce, Vánoce přicházejí… A mně je to úplně jedno. Teda minimálně by bylo, ale obchody jsou už ozdobené a lidi začínají šílet. Všichni se ptají, co chci a říkají, co chtějí oni. Bezva. Ale myslete taky prosím na to, že ne všichni chtějí dostávat dárky. Že ne všichni chtějí dlouhé hodiny přemýšlet, jak udělat mé blízké šťastné, protože ve výsledku z toho stejně nikdo nemá radost a ani necítí vděk.
12.Celý večer jsme strávili tím, že jsme porovnávali naše rukopisy. Modrý píše tak, jak ho to naučili v první třídě. Já jsem si vyvinula takové vlastní písmo, které není ani moc hezké a čitelné, ale ani ne nijak ošklivé. A smáli jsme se tomu, jak těžké může psaní a hlavně luštění napsaného být.
13.
(haiku v němčině, doslovný překlad by byl zhruba: Stopy použití se mi nehodí, přesto je cítím všude)
14.Věděli jste, že si v papírnictví můžete koupit ty skvělé kartičky na učení? (velké i malinkaté!) Opravdu, nejsou ani moc drahé, zato strašně užitečné. Používala jsem je při učení na maturitu a fakt mi pomohly. A teď mě provázejí na mé právnické cestě.
15.Ačkoliv teď nečtu tolik jako dřív, rozečetla jsem pár knih. Jedna se jmenuje „Sternschnuppenträume“ (Kometové sny, blbej překlad :D) a vypráví o lásce mezi dvěma mladými lidmi. Typický YA, ale i to občas člověk potřebuje. A pak se věnuji učebnicím a třem zákoníkům (občanskému, trestnímu a Ústavě). Nedá se to sice číst jako pohádka, ale občas si to i užívám (jen to chce výdrž).
16.Ačkoliv nechci nic k Vánocům, jedno přání bych měla. Nejspíš potřebuji nový objektiv pro svůj Canon, protože s tím, který mám, zápasím už od začátku léta. Nevím, jestli jsem ho rozbila nebo jestli je to normální, že se postupem času všechna elektronika zblázní… No jo, nejspíš si nějaký koupím sama. Nejdřív si ho budu muset vybrat – vždycky jsem chtěla makro objektiv, ale nevím… uvidíme.
17.Když jsem šla včera do postele, nedala jsem si budíka, ale časovač na osm hodin. Když ráno zazvonilo upozornění, byla ještě tma a zima. Tak jsem zase usnula. Pak jsem se probudila a hádejte co! Od večera uplynulo osm hodin. Pak mi došlo, že se zase změnil čas. Nemůžu si stěžovat, protože je fajn, když je ráno světlo, ale chápu, že to může být matoucí… ostatně i pro mě!
 
18. Atletika mi nejde. Jen žádné běhání, házení a skákání! Jednou v neděli se mě Modrý zeptal, jestli nemám chuť jít si s ním zaběhat. Tak jsem si řekla, proč ne. Ale bála jsem se, protože on už bez problému uběhne sedm a víc kilometrů. Běželi jsme spolu dva kilometry, pak jsem už nemohla, tak jsme se rozdělili a já na něj počkala na konci parku, přes který běžel. Pak jsme spolu doběhli domů. Jak on říká – neběhám kvůli tomu pocitu při běhání, ale kvůli tomu, jak se cítím potom. A to sedí. Takže bych zase někdy měla vyběhnout.
19. Nesnáším Rammsteiny – nebo to jsem si aspoň vždycky říkala, když někdo tuhle skupinu zmínil. Nikdy jsem neměla ráda, když si lidi dělali legraci z němčiny a zpívali „Du hast mir gesagt“. Ale nedlouho zpátky jsem poslouchala random Playlist na Youtube a aniž bych věděla, že ty písničky jsou od Rammsteinů, líbily se mi. Totiž „Ausländer“ a „Radio“. Možná je třeba čas od času změnit postoj.
20. Od doby, co začal semestr, nemám ani čas, ani chuť, dělat si to-do-listy (a pak je plnit). Můj život je momentálně tak jako tak dost stresující a plný učení. Chybí mi jen pohyb. A kontakt s Českem (už týdny jsem nečetla žádné české noviny).
21.Zvládla jsem celé dva dny nic nejíst. A cítila jsem se skvěle. Ale pak přišla taková ta „Jojo“ fáze – musela jsem něco sníst, aby Modrý nenabral podezření, že je něco špatně. A pak jsem jedla až moc. A ještě trochu. Vím, že jedinou správnou cestou pro mě je najít zase rovnováhu a zavést zdravější životní styl…
22.Podzim slouží také k pití čaje ve velkém. V Nettu jsem si koupila zelený čaj s citrónem a chutná fakt dobře. Máme teď takovou velkou čajovou konvici a to je můj oblíbený předmět v domácnosti.
23.Může se skřivan stát sovou? Odpověď zní ne, protože to není jen o tom, že si chodíte později lehnout a později vstáváte. Mám vždycky blbý pocit, když se ráno probudím po sedmé hodině, a večer už tak jako tak nic nedělám. Přesto se mi nedaří dát si mé časy do pořádku.
24. Jak se učíte? Děláte si poznámky, přeříkáváte si učivo? Čtete, posloucháte, přemýšlíte o tom? Znám jen jeden způsob, jak se učit, ale nejsem si jistá, že to na studium práv bude stačit. Takže všechny nápady vítám!

Pferdeverbot (Zákaz koní)

25.Další otázka: Jak žijí lidé, kteří musí nosit brýle? V létě jsem s tím měla problémy, protože ty brýle byly pořád špinavé (z jakého důvodu, to netuším). Teď se k tomu přidal ještě déšť. Ahh, a taky si musíte najít místo, kam ty brýle na noc odložíte, abyste je nezalehli nebo nezašlápli nebo tak něco.
26.Ačkoliv jsem k sobě dost kritická, co se týče němčiny, musím si přiznat, že se zlepšila má schopnost naslouchat němčině. Nerozumím sice všem studentům, ale profesorům už ano, a to je teď to nejdůležitější. Když se nepřestanu snažit, všechno se to ještě nějak zlepší.
27. Těším se na zítra, protože půjdu s L. Na přednášku a pak na seminář. Těším se na úterý, protože přijde balíček knih z Amazonu. Těším se na středu, protože se Modrý vrátí z práce. Ve čtvrtek jedu (po čase, který se zdá být věčností) domů (jakože do Česka) a je spousta dalších věcí, na které se můžu těšit.
Na co se těšíte vy? Děláte si to-do-listy? Jak se učíte? Nosíte brýle? Vaříte? Co si myslíte o lidech, kteří a) šíleně zbožňují Vánoce, b) si pořád pořizují nové mazlíčky, c) jsou pořád jen optimističtí nebo pesimističtí?
Díky, že jste to dočetli až sem!

14 thoughts on “Siebenundzwanzig Dinge, die mir am Herzen liegen

  1. Jako téměř celoživotní brýlař musím konstatovat, že lidé s brýlemi žijí úplně normálně, jako ti bez brýlí. Jasně, občas se skla zapatlají, občas prší, dost často se v přechodech do zimy zamlží, ale zase mi nefouká do očí, což vidím jako nespornou výhodu :D. Navíc mi Matýsek říká, že bez brýlí vypadám divně :D.

  2. Jsem hambář a přečetla jsem to česky, ale i tak ten článek asi miluju. Zkusím se nějak vyjádřit ke věcem, co mě zaujaly a budu doufat, že to nevyzní jako bláznivé výkřiky do tmy. 🙂 .Ty kartičky na učení jsou nejlepší věc, setkala jsem se s tím až v Německu a nechápu, proč to tady taky tak nefrčí 🙂 .Jinak, vysoká mě změnila ze skřivana na sovu celkem obstojně. Snažím se to vrátit zpátky, ale jde to hodně ztuha..Zaujala mě i otázka, jak se učím. Na střední jsem měla hodně ráda předměty, kde se nic učit nemuselo, ale když už, tak jsem si věci vypisovala, přepisovala atd. Někdy ve druhém semestru na vysoké jsem naznala, že to úplně časově nezvládám a překopala to na systém svých spolužáků – někde schrastit vypracované otázky (ve velmi různorodé kvalitě) a ty se pokusit co nejvíckrát přečíst. Teď se snažím vracet k tomu středoškolskému systému, ale chce to hodně disciplíny i během semestru a to není moje silná stránka :D. Nedávno jsem i přemýšlela, co bych udělala jinak, kdybych znova začala studovat PrF a dopracovala jsem se k následujícímu: 1) Nezabalila bych většinu přednášek už v prváku. 2) Našla si práci při škole už ve druháku (což se vylučuje s bodem 1) 3) Odjela na Erasmus asi o rok později a zapsala si tam něco užitečnějšího. 4) Nejdůležitější – nepodcenila bych soukromé právo, chodila bych na přednášky z občana a obchodu, před seminářem načítala učebnice, atd. .Krásný článek, přeju hodně štěstí – se vším 🙂

  3. Jo a – brýle! Pro mě je rozdíl mít brýle v ČR a mít brýle v Německu – v Goettingenu, kde jsem byla, pršelo asi tak o 200% víc než v ČR, navíc jsem jezdila na kole každé ráno a jet ve tmě, v mlze a ještě se zapršenými brýlemi fakt nechceš. Takže tam jsem se vycepovala k pravidelnému nošení čoček 🙂

  4. Spousta dojmů. K učení – mně nejvíc pomáhalo, když jsem vyráběla taháky. Na takové malé čtverečky papíru. A když se mi nepovedlo ten tahák udělat tak, aby se mi líbil, vyrobila jsem ho znovu. Při třetím opisování výtahu látky jsem zjistila, že už to umím skoro zpaměti 😀 K běhání – může být fajn, pokud běháš, protože chceš. Ten pocit po běhu může být ale fakt prima, stejně jako pocit po nějaké těžké práci.Noví kamarádi v Německu? Proč ne, Vlasti, všude jsou lidé, kteří se s tebou budou chtít bavit. A taky lidé, se kterými se prostě nespřátelíš. Ale mám za tebe radost, že sis tam kamarády a kamarádky našla, přece jen je prima, když se člověk necítí tak opuštěnej. K vánočním dárkům… nikdy, myslím, neurazíš voňavou nebo ozdobnou svíčkou, aromalampičkou, vonným olejíčekm (eukalypt, smrk, mandarinka, nebo prostě vánoční vůně nic nezkazí), nebo nějakou tělovou kosmetikou, pěkně zamašličkovanou. Co třeba antistresové omalovánky a sadu pastelek? 🙂 No nic.Je hezké, že jste si s Modrým vytvořili už dost pevný vztah. Myslím, že by vám to mohlo vydržet, nejspíš se spolu shodujete ve spoustě věcí, v pár věcech se třeba neshodujete, ale to je v pořádku, dva úplně stejní jedinci neexistují :-)Krásné fotečky, Vlasti. Ať se ti daří, v tom novém přechodném domově, máš krásné plány.

  5. Super fotky.. máte hezký domov. A příroda krásná. :)K němčině jsem nikdy neměla vztah, do dneška neumím snad ani slovo německy. 😀 Ale poslední dobou jsem se naučila poslouchat německé písničky. Už jich mám v mobilu snad 30. :DKočky ale ráda nemám. 😀 :DJinak já brýle nosím, ale dost mě trápí. Přesně jak říkáš, jsou furt špinavé, ale horší je pro mě, že se hodně zamlžují. V zimě i v létě. 😀 K tomu v zimě na nose mrznou a v létě si nemůžu dát sluneční brýle. je to těžké. :Dwonderful-time.blog.cz

  6. Díky, moc moc děkuji, za všechnu inspiraci, motivaci, všechno! ^^Já jsem už k maturitě chtěla jít s tím, že si otázky sama vypracuji, a fungovalo to fakt skvěle. Navíc mě teď ségra přiměla k tomu ty vypracované otázky prodat, tak jsme si i přivydělaly. 😀 Eh, do učebnic bych se taky konečně měla pustit. :)Děkuji a tobě taky viel Glück! 🙂

  7. Díky za komentář. 🙂 No jo, tenhle objem látky se už asi na tahák nevejde a asi to ani nemá cenu. 😀 ale jinak mi neustálé přepisování a opakování taky pomáhá ze všeho nejvíc. 😀 :)No jo, asi je normální najít si na vysoké nové kamarády, i když jsi na škole nebo ve městě jako tvoji bývalí spolužáci. Což já říct nemůžu – ale vlastně jsem to takhle chtěla. Ono je občas fajn vylézt z bubliny. 🙂 No a to je právě to, co nevím – ne každý rád pálí svíčky nebo vybarvuje. A pak se tyhle předměty zbytečně válí a hromadí doma a člověk musí přemýšlet,co s tím. 😀 (moje zkušenost) Ale souhlasím, že malé drobnosti pro radost by člověk měl dávat, jen je těžké vidět v tom nějaký smysl, když nevidíš tu radost. :)Díky ještě jednou, měj se hezky! 🙂

  8. Ich freue mich gerade nur auf Weihnachten. Nicht wegen den Geschenken, aber weil es immer prima ist, wenn wir zu Hause alle miteinander eigentlich nichts machen und diese Zeit gut genießen. Die Art meines Lernens ist ziemlich einfach. Ich muss Notizen machen! Und nicht aufm Computer, sogar mit der Hand – und ich muss für jeden Fach eigenen Heft haben. Und wenn es dann schöne, farbige und niedliche Hefte sind, ist es immer ein Vorteil. (Ich mag es mit niedlichen Sachen umzugeben.) Und wenn ich etwas wirklich nicht verstehe, schaue ich Doku-Filme an, YouTube Videos usw.Nicht zu vergessen, dein Deutsch ist sehr gut, mach so weiter. Und ich verstehe wirklich nicht deine negative Haltung zu deinen Fähigkeiten – ich glaube, dass du eine sehr schlaue Frau bist, die kein Problem haben wird, dieses Studium zu beenden. (Erfolgreich, selbstverständlich) 🙂THE WORLD BY MARIA

  9. Krásné fotky! Spyra jsem loni kupovala k Vánocům příteli, ale i já si ho ještě pamatuji, že jsem ho hrála jako malá na PS. Roztomilý dráček, to je něco pro mě 😀 Jinak ti moc závidím ten tvůj vztah k němčině, já jsem se ji učila snad 8 let a byla to čirá hrůza. Díky bohu jsem si pak ale na střední vytvořila vztah k angličtině a zvládla z ní i odmaturovat, protože z němčiny bych to opravdu asi nikdy nezvládla. I když Německo mám ráda a vždy jsem tam ráda jezdila 🙂

  10. Tímhle článkem jsi mi připomněla, že musím vyřešit svůj jazykový problém … Já uvažuji nad angličtinou a češtinou. Je jenom logické přesunout obsah blogu do anglického jazyka (bez už tak ho používám dost často), ale taky nechci ztratit češtinu, protože je to skvělý jazyk!Ah, dilema… Vyřešit to jako ty je jeden ze způsobům, ale zase jsou pak články strašně dlouhé, je to nepraktické :pNevím, jdu přemýšlet. 😀

  11. Jo, je to náročná situace. 😀 Ty máš výhodu, že angličtina není pro čtenáře z různých koutů světa až takový problém – s němčinou je to nejspíš horší. Ale přesně jak říkáš, úplně o ni přijít nechci, ani když prostě přes den používám jinou řeč. 🙂

  12. Jojo, roztomilý a přitom je s ním legrace. 😀 To mě mrzí, že sis k tomu nezvládla vytvořit vztah, ale tak každý má rád jiné věci a jiným věcem se v životě věnuje. 🙂 A i když Němci taky nejsou žádní mistři v angličtině, když chceš do Německa na výlet, stačí ti angličtina, ruce a nohy. 🙂 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *