Srdcebol

rozbouřené city razí
cestu skrze oceán
od radosti do nesnází
noříme se každý sám
chutnají mi jarní vůně
optimismus neokoral
a přesto cit v lásky lůně
zubu času neodolal
první rok i druhé léto
tonula jsem v modrookém
pověz mi však, Nicoletto,
co jej čeká dalším rokem
jak široké vedou cesty
jimiž jsme se vydali
procházím se mezi městy
ty vytváříš portály
já nahlížím pod pokličku
stovek lidských příběhů
hraji si na romantičku
píši jména do sněhu
ty radši sníh odhrabuješ
každý problém vyřešen
vzdušné zámky nemají věž
když jsou plné krásných žen
od nesnází zpět k radosti
míříme už zase spolu
má láska se neodprostí
od občasných srdcebolů
Také vás občas při zvuku nějakého jména jako první napadne, s jakým slovem by se mohlo rýmovat? A vůbec, patří jména do básní? A básně k životu?

8 thoughts on “Srdcebol

  1. To je pěkný, zas po tak dlouhý době číst na nějakým blogu básničku. Mám pocit, že to nějak vymírá. (Vlastně blogy tak obecně… Aspoň ty, mezi nimiž se pohybuju já. Je mi to docela líto, zvlášť vzhledem k tomu, jak dlouho jsem blogem žila. Ale to už jsem u jiného tématu, jako obvykle, když se k něčemu vyjadřuji.)A abych zodpověděla otázku, tak jo, sem tam se mi to stane, i když teď už nijak často. Jména do básní určitě patří a básně k životu taky. Aspoň k tomu mému (a jasně že nejsem jediná ).

  2. To je krásný vyznání ❤️ nejvíc se mi líbí ta část s portály. Působí to na ně tak, že ať se snažíme, jak se snažíme, osud není bohužel pevně v našich rukách…

  3. Já mám pocit, že blog prostě tak nějak nedílně patří k mému životu, i když možná, že kdybych prostě přestala psát, nějakou dobu bych necítila potřebu vracet se sem. Ale i proto se snažím přispívat co nejpravidelněji. Ale jak říkáš – to je jiné téma, a navíc na dlouho. Díky za komentář. 🙂

  4. No vidíš – a zrovna tenhle verš je původně myšlen naprosto nemetaforicky. 😀 Nicméně jsem ráda, že v mé básni někdo vidí něco víc, něco svého… Díky. ♥

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *