Všechno už bylo jednou napsáno…

Lze či nelze vymyslet příběh, který s jiným nemá nic společného?
Když o tom tak uvažuji, tak to prostě nejde.
Zamyslete se nad tím. Když píšete povídku, nebo knihu, něco vás inspiruje. A byla by to náhoda, kdyby vás neinspiroval zrovna nějaký jiný příběh.
Každá kniha je nástupcem jiné. Věděli jste třeba, že Harry Potter se zakládá na pohádce o Popelce? A je z toho příběh, ze kterého si mnozí berou inspiraci.
Dneska jsem si uvědomila, že i můj knižní smyšlený příběh není originál.
Já často měním názory, mimochodem a proto, co bylo napsáno na starém blogu, to už je trochu jinačí…
Kniha Brána do Nitra vypráví o Gnellie, výjimečné dospívající dívce z lesní vesničky. Jednoho dne potká elfku a později objeví i jiná kouzla…
Původně jsem si příběh začala vymýšlet v listopadu 2011, kdy jsem měla nemocnou nohu a tedy spoustu času. Tehdy se to mělo podobat spíše Stmívání.
Gnellia totiž přestoupila na jinou školu, kde byl podivný kluk a ukázalo se, že mají společné téma, totiž magický vílí původ…
Potom jsem to trochu pozměnila a pořád se něco upravovalo, až nakonec – jak jste si mohli všimnout – je to úplně jiné…
Když vymýšlím příběh, v hlavě se mi motají různé příběhy, ze života i ty, které jsem četla.
Nedávno, asi v březnu, jsem zase trochu upravovala. Ten příběh se trochu podobal knize Rafaelova škola: Vílí křídla od blogerky Renaty Štulcové. To jsem samozřejmě zjistila až po pozdějším přečtení knihy.
Napadlo mě, že by to každý poznal a tak jsem opět upravovala.
Doufám, že si teď omylem nepůjčím knížku o elfech a vílách…
To jsem kreslila dneska – Gnellia 🙂
Nejsem žádná malířka, ale myslím, že se to alespoň trochu mým myšlenkám podobá 🙂
Chtěla bych se zeptat, jak je to u vás se psaním?
Také se občas opřete o knihu, film či vlastní zkušenosti? Nebo máte tak dokonalou fantasii?
Za nápad na tento článek bych chtěla poděkovat také Pavlovi, který mě na to přivedl 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *