Sedm mých objevů na mně

Teď pryč s přílišným podceňováním aneb – Co jsem objevila na sobě samé! To, za co se nemusím stydět!

1. Jsem řekněme zodpovědná, zvídavá a nejsem líná!
Jistě, někdo si teď řekne “Ta je blbá, kdo by měl rád školu?”
Ano, možná jsem pitomá, nesplnila jsem vaše očekávání, ale taková jsem já. I když si ráda dám od školy pauzu (třeba týden, dva), po prázdninách jsem do školy natěšená, každý nový školní den mi dává něco nového. Nemusí to být zrovna nové vědomosti, ale třeba zážitky s Terkou.
Stejně tak se můžete divit, proč občas přemlouvám učitelky, abychom si konečně napsali písemku – třeba z dějepisu. Nebo proč dělám “jen tak” referáty a dobrovolné úkoly. Ne, nepotřebuji si “šplhnout”, ale baví mě to. Jsem ráda, když můžu být aktivní, zapojit se 🙂
Moje starší sestra tvrdí, že bych ji měla poslouchat, protože “Ona je ta starší, ta chytřejší, ta v právu!” Ale když jde o samostatnou přípravu do školy, časné vstávání či vykonání domácí práce, je nějak pozadu.
Dneska například: Mamka měla volno a tak jsme jely do školy autobusem. Ten jezdí na autobusák, který je asi kilometr od školy a pak blíž a blíž, jsou to dvě zastávky. Já jsem vystoupila na autobusáku a že se projdu, však to nijak neškodí! Těch pár holek, které jsou spíše slepice a kravičky a jiná domácí, rádoby užitečná zvířata mi začalo nadávat “Ty jsi blbá, proč nejedeš nahoru?” a klepaly si přitom na čelo. Mezi nimi pochopitelně moje milovaná sestřička.
2. I když nejsem v něčem nejlepší, baví mě to.
To je častý problém mnoha lidí. Jakmile jim něco nejde, třeba proto, že se příliš nesnaží, nebo to dělají poprvé, řeknou “Je to pitomý” a tím to pro ně končí.
Já taková nejsem.
Většinou, i když mi něco nejde, nebo nejsem nejlepší, mě to baví a usiluji o to, aby se to zlepšovalo.
Moc mě baví vybíjená, ale kromě občasného zachycení míče a náhodného vybití soupeře jsem levá. Ale přesto s radostí škemrám u profesora tělocviku, aby jsme si alespoň jednou zahráli.
Holky mi často říkají, že jim to kazím, třeba když mi ujede ruka a já nehodím velkou ránu, když míš nechytnu nebo přešlápnu. Ale ať se někdy podívají na sebe!
Podobné je to se zlomky. Nejsem žádná hvězda, nepočítám z hlavy a mnohdy udělám chybu. Přesto mám počítání zlomků ráda a chci to učitelce ukázat 🙂
3. Nevzdávám se před koncem!
Nevím, zda-li to platí úplně vždycky, zase tolik se nekontroluji. Ale vím jistě, že se nevzdám, dokud není po všem.
Dneska jsme například hráli přehazovanou. Druhé družstvo vedlo o osm bodů, a jedna holka naštvaně říkala “To nemá cenu, stejně prohrajeme”. Ale to už jsem chytala a házela, užívala si oblíbené hry a dávala do toho všechno 🙂 Pravda, pak jsme kvůli mému nadšení prohráli o bod, ale co 🙂
4. Nestarám se příliš o to, jak vypadám.
Ano, nejsem ta bláznivá nána, která pokud nemá nejnovější kabelku, značkový deodorant či dotykový mobil, šílí. Jsem normální holka. Prostě si ráno vezmu kalhoty a tričko, neřeším, jak moc je to v módě, normálně si pročešu vlasy bez zbytečného sprejování a jiného ničení vlasů, opláchnu si obličej, což je mimochodem prospěšnější než káva…
Často se na mě lidé dívají, hlavně holky v mém věku, jako na pitomou a nevkusnou. Víte, já opravdu nemám zapotřebí jít až tak s dobou. Proč bychom měli pořád kupovat nové a nové oblečení! Nestydím se nosit kalhoty po mámě, boty po babičce a trička po dcerách máminy kamarádky.
Stejně tak jsem obyčejná, jelikož se nemaluju a nelakuju si nehty, protože si nebarvím přihlouple hlavu jako holky ze třídy a neničím si vlasy.
A že mám pár kilo navíc? No a? Pokud se na mě dívat nechcete, já vás nenutím!
5. Umím být taková, jakou mě potřebujete.
Když potřebujete rozveselit, dokážu vtipkovat. Když povzbudit, řeknu nějaké vaše plus, za které se nemusíte stydět.
Mnoho holek podrží tím, že dá za příklad sebe. Je to vždy správné? Ne, mnohdy to nepomůže. Opravdu, názory druhých, jsou-li příliš upřímné, nepomůžou.
Ale hlavně umím být taková, jaká opravdu jsem. Svá!
6.Jím!
Ha! Jistě, proto mám přeci ty faldíky na břiše a zadku, ne?
I když spoustu jídel nejím, nejsem příliš vybíravá. Sním veškeré maso (překvapivě i játra, jsou-li dobře udělaná), přílohy i zákusky, ovoce i zeleninu (jistě, pár výjimek) a vypiju také skoro všechno, kromě těch hnusných redbullů a já nevím čeho ještě.
Ve školní jídelně sice nevaří nejlépe, ale často mi tam jídla chutnají. Vždy si přisedne jedna holka a s ošklebováním nad (třeba vepřo-knedlo-zelo) jídlem se zeptá “Je to dobrý? Ach, já zapomněla, ty jíš všechno!” A začne se chechtat.
No a, že mi chutná? Já se za chuť k pořádnému jídlu nestydím!
7. Nestydím se!
Není pro mě problém pozdravit, odmítnout, poděkovat a poprosit, trochu se hádat když je třeba a vysvětlovat, i když se mě nikdo neptá.
Co myslíte? Jsou tyto objevy založeny na něčem, čemu se říká pravda?
A co vašich sedm krásných objevů? 🙂 Podělte se!!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *