Co dělám

Ať udělám, co udělám, vždycky je to buď k ničemu, nebo je to zaručeně špatně, alespoň podle chování mých rodičů.
Dneska jsem měla volno. Naše třída byla v Jindřichově Hradci fandit basketbalistům z primy a sekundy (takže tam byla i moje sestra), ale já jsem zůstala doma.
Strašně dlouho jsem si plánovala velký úklid domu. A i když to jde ve dvou lépe, chtěla jsem být sama. Každý, kdo mi kazí uklízení, kdo přendavá, vyndavá věci a tak, mi kazí ten elán a dobrou náladu, kterou při úklidu potřebuji.
Rodiče, hlavně táta, na mě vidí jen to špatné.
Třeba včera jsme byli spolu s tátou nakoupit a já si vzpomněla, že by se mi do toho vedra, které nejspíš ještě přijde, hodily vlhké kapesníčky. Prostě bych je měla ve školní tašce a třeba po tělocviku se s nimi přetřela a tak. U pokladny byly kapesníčky vystavěné – za dvacku takové kapesní (opravdu skladné i do narvané tašky). Jenže, táta, velký šetřil, který by za nízkou cenu nevsadil ani na kvalitu a tak, mi hned vynadal, že musím šetřit extra já, protože jsem si při tom pochodu dala oběd za devadesát korun.
Večer jsem navrhla, aby mi dali rozpočet na měsíc, že se naučím šetřit a tak… To samozřejmě bylo špatně a následovala další přednáška.
Nebo, v tom obchodě jsem tátovi chtěla vzít (když jsem vybírala jogurty) Hollandia Selský jogurt Irskou kávu, protože si ho rád dává k snídani, ale řekl mi, že mi přeskočilo a že už mu ten jogurt nechutná, protože je o korunu dražší.
No, napadlo mě, že bych se mohla zavděčit úklidem.
Takže jsem, hned jak všichni odjeli a jen co jsem vyvenčila Bertíka, popadla úklidové zbraně a začala jsem kuchyní. Ta mi dala nejvíc zabrat. Vyklidila jsem ledničku, police, vyleštila skleničky, doplnila boxy s moukou, cukrem a tak… No, dělala jsem na tom asi dvě hodiny.
Obývák jsem jen vyluxovala a uklidila všechna CD a DVD na své místo. Ve většině místností jsem udělala, co bylo třeba: vyluxovala a utřela prach. Někde jsem ustlala, u sestry v pokoji i uklidila skříň a nakonec jsem vynesla všechny odpadkové koše včetně plastů.
Když přijela máma, ničeho si nevšimla. Ani když si mazala housku se salámem neviděla, že ve dřezu není nádobí, že lednička je čistá, …
Když přijela sestra, hodila batoh na postel, oblečení zmuchlala do skříně a sedla k počítači.
Táta? Ten jen vyměnil pracovní aktovku za brašnu s převlekem na nohejbal a šel si zahrát s kamarády, jako každý čtvrtek.
Takže se vlastně ptám, proč to všechno dělám, když si toho nikdo ani nevšimne?
Mám pocit, že rodiče vidí jen to špatné. Samozřejmě, že si všimnou, že jsem vzala jogurty co nejsou v akci, jistě mi vyčtou, že oběd na který mám chuť stojí skoro stovku, …
Ale že by se rozhlédli a zjistili, že jsem se celý den dřela, abych jim udělala radost? Ne, to ne…
I když mám své rodiče ráda, jsem zklamaná…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *